Menu

Audio

                                                                          Umělci mají své tajemství, o kterém sami nic nevědí, cítí je jenom intuitivně.

10. listopadu 2023

Tři roky v konsenzuální nemonogamii (polyamorii)

V září 2022 to byly tři roky, co jsem se k polyamorii poprvé přitočila, v květnu 2023 to byly tři roky, co jsem ji získala jako primární způsob udržování vztahů. :-)

Říkala jsem si, že bych si tu odložila takové subjektivní zhodnocení - předně pro sebe za pár let, ale třeba i pro ty z vás, které to láká, jsou v podobném uskupení nebo je jen zajímá, jaké to vlastně je. A prosím svoje poly kamarády, co by se mnou třeba nesouhlasili - ciťte se v pohodě ten nesouhlas projevit do komentářů. :-)


Co jsou ty body, na které mě nikdo nepřipravil?


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


1. Nový typ vztahu, uf.

Člověk poctivě od patnácti trénuje nějaký typ vztahu, hledá ho, přizpůsobuje se a vlastně tak vklouzává do toho stejného s novým poučením. Monogamii vnímám podobně jako cestování po Evropské Unii, možná úplně nerozumíte tomu jazyku v té dané zemi, lidé jsou jiní, mají jinou mentalitu, ale pořád to máte domů relativně kousek, pravidla jsou tak jako obecně podobná a vlastně na cestování ani nepotřebujete pas. Polygamie je jako najednou přejet do severní Asie tyvole.

Nejen že každej jazyk je úplně jinej, ale i se jinak tyvole kreslí, za něco vás někde můžou zavřít a jinde je to pochvala, někdy je to úplně Severní Korea, jindy je to fakt krejza Japonsko (ano, toto byl odkaz na Eurovizi). A velká část se víceméně automaticky tváří, že je to vlastně to stejný a že si rozumíme, ale jakmile tam pobydete delší dobu, lehce přikyvují, že ano - vlastně jsme každý úplně diametrálně odlišný, ale navenek působíme jednotně.

Hodně jsem to v tomhle přirovnání zjednodušila a trochu si ujela na tom, že mi to přijde vtipný, ale pravda je taková, že je to opravdu hodně odlišné od toho, co je nám v monogamii známé a bezpečné. Setkala jsem se s některými opravdu pro mě odlišnými projevy náklonnosti a lásky. V některých věcech krásnější, v některých náročnější... A ano, někdy to může být jako monogamní vztahy kam jen kupujete víc rohlíků (takovéhle přirovnání na internetu koluje a je skvělé). Hodně záleží, jak si to nastavíte. ← Tohle mimochodem v polyamorii řešíte (nastavení vztahu a jeho ukotvení) dřív, než si ho užíváte. A já to vítám, ale dokážu pochopit, proč to někomu ruší pocit nějaké spontánnosti. (Ta spontánnost se tam zase odemyká v jiných věcech, ale o tom třeba zase příště.)


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


2. Dynamika vašeho života se zvyšuje na všech frontách. Za poslední tři roky mám za sebou silnou, emotivní lásku s opravdu bolestivým rozchodem, klidnou, rozumnou lásku která trvala už dlouhé roky předtím, lásku vystavenou těžkým podmínkám pro fungování, i lásku projevovanou opravdu jak kdyby cizím jazykem. Celkem 5 různých vztahů a 4 rozchody (2 z nich v tomto roce). A ne, není to o nic jednodušší, než to bylo v monogamii, takže když mi pošlete péči a lásku třeba do komentáře, zlobit se nebudu. :-) Špatně se ale rozhodně nemám, protože... ↓


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


3. Dostáváte neustálý přísun lásky, podpory a pochopení i v těch nejhorších, nejabsurdnějších nebo nejdivnějších situacích. Už jsem volala partnerovi ve chvílích úzkostí, smutků, neuchopitelné radosti, při zvláštním zamilování, když jsem se cítila osamělá nebo třeba zoufale sexuálně nesaturovaná (psaní diplomky o audiopornu byla bolest). A tím, že se všechny tyhle vjemy distribuují mezi víc lidí, asi je to lépe zvladatelné, nevím. Museli byste se zeptat jich. :-)


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


4. Má to takový boční efekt, který si pro sebe nazývám ve vtipu "ztráta lukrativity", ale je to vlastně jen úsměvný stav, když na vás reaguje někdo (často opačného pohlaví), kdo se vám třeba i líbí. :-) Typicky "tyjo, hustý, já bych na to ale neměl, já jsem docela majetnickej" (jen za první půlku roku 2023 slyšeno tak desetkrát). Je zajímavý, že když jsem v monogamii někomu řekla, že jsem zadaná, odpovědí bylo: "škoda" nebo "to není nemoc" nebo "ozvi se, až se rozejdete". V polyamorii je to poměrně solidní vylučovací metoda. :-D Jakože přiznat polyamorii je pro mě někdy pocitově adekvátní tomu říct "držím celibát". :-D


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


5. Prostě nejde lidem vysvětlit, že nejsem _dě*ka_. :-D Opakovaně se jednou za čas někdo z naší smečky cítil nepochopeně, ať už to byly narážky na harém, na nerozhodnost, nevděk, potřebu častější sexuální saturace, nespokojenost s partnerem... Všechny tyhle naše hodnoty jsou poměrně často atakovaný a tak je velmi dobré mít to srovnané. Já jsem třeba přísňák a udělala jsem coming out doma ihned, ale mám kolem sebe lidi, jejichž rodiny a kamarádi to zkrátka neví. Tedy, partneři ano - to je podmínka, samozřejmě. :-)


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


6. Co se děje přirozeně, ale je nutný na tom pracovat, je komunikace. Jak už jsem psala, do poly vztahů už v podstatě vstupujete v nutné komunikaci. I kdyby mělo být na začátku jen pitomé (a docela necitlivé) "ale já mám dalšího partnera, kterýho pro tebe neopustím", je to bod, který člověka na cestě k polyamorii prostě potká (a pokud ne, není to polyamorie, ale nevěra).

Tyhle tři roky mě naučili komunikovat jako nic předtím - a nejen směrem k partnerům, ale i kamarádům, spolubydlícím a rodině. Říkám všechno, co mi přijde relevantní a setkávám se i s reakcemi: "Tyjo, na tohle ses nemusela ptát a nemusela jsi to říkat." Ale jo, musela. Možná hlavně pro sebe. Ale taky pro tebe. Pro nás.

POZOR! Neplést si s nevyžádanou zpětnou vazbou. :-) Komunikace se umí proměnit v solidní mučící nástroj, který se tváří jako vyšší dobro, ale ve skutečnosti je to jen elfský plášť na zakrytí pasivní agresivity nebo přehazování mentální zátěže.


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


7. Podvědomé čekání na "toho jednoho". Uf. Tenhle bod si nechávám na konec a pořád ho nemám zpracovaný. Tohle je taková věc, o které by se asi "nemělo mluvit", protože je to neuctivé k partnerům, ale je to přesně to, co je docela bolest pro všechny. Přijde mi že každý, kdo přechází z monogamie, musí tímhle stavem projít - že si obhajuje, že je polyamorie dost možná přechodná, protože prostě jen potřebuje změnu, nebo se to tak nějak naskytlo. A třeba mně to chvíli trvalo, než jsem v tenhle typ vztahů začala opravdu upřímně věřit. :-) Dodneška když potkám někoho, kdo mi přijde kompatibilní, zeptám se sama sebe "chtěla bych kvůli tomuto člověku opustit to co mám?" A ta odpověď je vlastně vždycky "ne". Nehledě na to, že takoví lidé stejně většinou okamžitě counterattackujou čtvrtým bodem. :-D


~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~


Jestli jste se dočetli až sem - máte k polyamorii nějaké otázky? Ráda si o tom popovídám nebo odpovím v komentářích. :-) Taky poprosím, abyste mé současné nebo bývalé partnery (ať už z monogamie nebo polyamorie) neoznačovali ani jakoby ve vtipu nebo tak. Oni si to pravděpodobně přečtou, ale coming out v čemkoli by měl být otázkou volby. Vždycky. :-)


Jmenuju se Dominika a díky, že jste navštívili můj TedTalk. :-D


Ilustrační fotka od EXPit thru lens. :-) Posílám tím směrem poděkování, nejen za tu fotku. 🖤 

6 komentářů :

  1. Díky za velmi upřímné a čtivé vyjádření. Jako přitakání vnímám tvoji větu o komunikaci jako mučícím nástroji. Což už jsem mnohokrát zažil. A minimálně ze strany žen učitelek to každodenně probíhá ve školách směrem ke zlobivým klukům, čímž se zase podporuje potřeba vymezení se a "zlobení." Někteří z nás jsme ze škol naučení mučit se komunikací, je to tak?!

    V článku jsi použila vymezení se: "není to polyamorie, ale nevěra." Moje otázka na Tebe zní, co je to pro Tebe nevěra? Je to, kdy o kontaktu s další osobou tvůj partner/parteři neví? Kdy se děje aktivita, která s dalšími není dovolená? A co aktivity přesně na hranici/ nebo nediskutované, nepředpokládané?

    Z mého pohledu by nevěra měla být univerzální slovo, měla by mýt stejný význam v monogamních vztazích, jako v poly. Nebo ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky za komentář! :-) Netuším, jestli to tak bylo ve školách, naštěstí jsem to na svých školách osobně nikdy nezažila (nebo si to nepamatuju), ale umím si živě představit situace, kdy by se to takhle mohlo stát.

      Pro mě je nevěra akt, který přesahuje jasně stanovené meze. Pro někoho to může být už jen políbení někoho dalšího, pro někoho to je až zamilovanost do někoho jiného. Je to o nastavení a komunikaci a vědomé překročení hranic toho druhého už je cílená nevěra. Vlastně i nevědomé - pokud si nejsem jistá, jestli mému partnerovi tenhle konkrétní akt neublíží, tak ho prostě nedělám.

      Ale stejný význam v monogamii a polyamorii nemá, to je pravda. Lidé v monogamii jim často hází, aniž by si zjistili, jak to ostatní opravdu mají, moje oblíbené sousloví je "za našich časů jsme tomu říkali nevěra". No, až na to že vůbec. :-D

      Vymazat
    2. Dominiko, nebojím se pojmenovat, že chápeš nevěru dost tradičně. Moje zpochybňující otázka je, proč by vůbec mělo někomu ubližovat, že sáhnu/políbím/pomiluji jiného člověka.

      Abych byl dostatečně pokorný, tak budu dále zmiňovat jen sebe: Proč by mi nějaký akt tělesného kontaktu mé partnerky s jiným mužem měl vůbec vadit? Není toto vadění pořád součástí závislých vztahů a nedostatečné sebelásky?

      Naopak já mezi polyamorií, otevřenými vztahy a tradiční nevěrou vidím velký průnik. Je široká oblast vztahového jednání, kdy to je možné nazvat všemi těmi termíny.

      Vymazat
    3. No podle mě je to právě na nastavení hranic s partnerem - pro někoho nevěra vlastně ani nemusí existovat, zatímco pro jiného je nevěra už polibek, o kterém dopředu neví - náhodou jsme si zrovna nedávno tyhle hranice s partnerem znovu definovaly, protože se nám změnily priority a potřeby. Myslím si, že je pro člověka do určité míry přirozené bát se o svoji pozici, o ztrátu a nárokovat si nějakou exkluzivitu vlastního partnera, byť se s tím taky takhle úplně neztotožňuju - pro mě ta hranice existuje do té míry, kde si začínám připadat jako idiot a začínám mít pocit, že mi partner vědomě lže, ačkoli k tomu vlastně nemá důvod.

      Takže ano, souhlasím, ten průnik tam je, ale chápu to tak, že jako všechno v polyamorii, i to se musí nastavit pro každý vztah zvlášť a dbát na to, aby se nikomu v procesu zbytečně neubližovalo (ačkoli i tomu se nedá úplně vyhnout).

      Vymazat
    4. Domčo, nedá mi to se ještě nezeptat, jak jsi vlastně k poly došla? Byla jsi v monogamním vztahu a partner si našel další/dalšího, nebo naopak ty jsi si našla dalšího/ zamilovala ses? A jak dlouho před bodem zlomu jste měli domluvené, že vás může být víc?

      Psal jsem Ti ještě koment ke starému životu s cholerikem, ale klidně ho nech bejt.

      Vymazat
    5. Měla jsem to tou lehčí cestou, zamilovala jsem se do člověka, co už poly byl, pak do dalšího, zjistila jsem, že jsem vlastně svým způsobem taklová už od dětství a je to asi moje přirozenost a od té doby mám tak nějak štěstí. :-) Takže na mém začátku pro nikoho mimo mě ten "bod zlomu" nebyl.

      Na koment kouknu, díky!

      Vymazat