Menu

Audio

                                                          Umělci mají své tajemství, o kterém sami nic nevědí, cítí je jenom intuitivně.               

7. března 2017

Jak být pořádným zaměstnavatelem

1. Vy_ebávejte se zájemci o zaměstnání.
2. Obcházejte pravou náplň práce slovy jako "komunikace s klientem" a "nechceme nikoho z call centra".

Aneb jak to probíhá, když hledáte práci, která neobsahuje smažení kuřete nebo skládání hamburgerů.

Hledání práce je proces poměrně bolestivý. Nicméně když už hledáte víc jak měsíc, máte kromě otrávenosti a zoufalosti jednu výhodu oproti ostatním - rozumíte jedovatému jazyku zaměstnavatelů. Já za poslední dva měsíce prošla kolem 15 pohovorů a většina z nich probíhá úplně stejně. Takže na co si dát pozor a čemu se vyvarovat?

Je dobré prvně říct něco, co nečeká nikdo, kdo ještě práci nehledal - jedná se o proces, který klidně může trvat roky (kamarád hledá práci druhým rokem, sestřenice na dobrou práci čekala rok.) Proto doporučuju nedělat moji chybu - nebýt namyšleně naivní a myslet si, že "lepší" práci získáte první nabídkou na jobs.cz (ne, pozice kontrolóra, manažera ani vedoucího provozovny ještě nemusí nutně znamenat dobrou práci).

Než začnete z nezaměstnanosti hledat práci, zařiďte si drobný vedlejší příjem, nebo prostě jděte na úřad práce, i kdybyste se měli červenat až v trenkách (či kalhotkách) a měli před známými zapírat, že pobíráte dávky. Na otázku "co děláš?" hlavně neodpovídejte "jsem na úřadu práce, ale jen na chvíli než něco najdu", protože se to okamžitě dozví vaše nejméně oblíbená učitelka ze střední školy a okamžitě to vykecá všem vašim známým, ke kterým se dostanete. Tohle naštěstí není moje zkušenost, ale zkušenost spolužáka ze střední:

  • "Dobrý den, pančitelko! Jak se máte?" 
  • "Ach, slečno Duff! Slyšela jste, že pan XYZ je na pracáku?" 
  • "Aha, vážně?" 
  • "Já jsem vždycky říkala, že to nikam nedotáhne!"
  • "Hmm... A jak se máte?"
  • "No strašný, ti prváci letos jsou příšerní! A co vy, co děláte?"
  • "Generální manažerku v IBM..." ... bych chtěla dělat (dodávám v duchu).

Jakmile jste zajištění, můžete v klídečku čekat na nějakou docela zajímavou nabídku, každý týden si dát dva pohovory a zbytek trávit válením se v houpací síti.

Bohužel, mně nikdo na začátku neřekl "zařiď si drobný příjem, potrvá dlouho než najdeš práci" a tak jsem se vrhla do víru jobs,cz, jenprace.cz, Anoncí a proplouvala mořem inzerátů, které jsem ještě ze začátku měla energii třídit na "super nabídka", "sem napíšu až když mě nikde nepřijmou" a "sem bych nikdy nenapsala". Můj entuziasmus byl na nejvyšší míře, dokonce i předtím než jsem vkročila do pohovorové místnosti. Pokud nás na místě sedělo víc, strašně jsem se divila, proč všichni mají ty protáhlé obličeje. No a přímo na pohovoru jsem naivně mluvila PRAVDU! Teď vám tedy sdělím jedno důležité, praktické pravidlo: Na pohovoru NIKDY neříkejte pravdu. Raději si vymyslete tři roky praxe i kdybyste letos maturovali, odkývejte svoje znalosti pokročilého programování a když mluvíte o minulosti, nikdy neříkejte svoji dávnou vlastnost, která už je dávno za vámi.

  • "Proč jste vlastně začala studovat IT, když vás to nebaví? Abyste nám za měsíc neutekla právě do nějaké IT firmy." 
  • "Protože v patnácti člověk moc neví, co ho bude bavit nebo co od života chce. A já stejně. Jediné, co jsem věděla, je, že nechci dívčí kolektiv, protože jsem na základní škole neměla moc dobrou partu. Ale na střední jsem měla samé kluky, tak jsem zjistila, že na pohlaví nezáleží, že jde hlavně o partu."

Výsledek: No, vzhledem k tomu, že nemáte ráda dívčí kolektivy... Bohužel.

Tudíž vždycky si stůjte zatím, že jste odjakživa byli: týmovým hráčem, se všemi jste vycházeli, samostatní, učenliví a hlavně teď už všechno umíte. A pokud neumíte, hlavně to neříkejte, řekněte, že můžete nastoupit až za dva týdny a celé dva týdny se, jak se říká, šroťte. Protože vy to prostě budete umět! Při prvním setkání s PR/HR (personal recruitment) nasaďte široký úsměv, najděte všechny zbytky svého entusiasmu a všechno odkývejte. Nástup možný včera, dnes i zítra!


Pokud tedy máte zvládnutý pohovor, zeptám se ještě o krok zpět. Jak jste na tom s životopisem? Protože já můžu bezpečně říct, že mám úžasný životopis. Také mi z každé třetí nabídky odepíší, což je poměrně dobré skóre (kamarád poslal jednou životopisů cirka padesát, odepsalo mu dvacet, pohovorů měl deset, na pěti mohl nastoupit a nakonec nastoupil někde úplně jinde).

Než jsem se ale k dobrému životopisu dostala, sestával se z fotografie, data narození, národnosti a popisu sebe sama. Měla jsem jedinou verzi - v češtině a všem jsem posílala to samé. Že praxi mám sice minimální, ale jsem komunikativní a týmový hráč. Z toho se později staly dovednosti: týmový hráč, vůdčí schopnosti, komunikativnost, práce s lidmi, kreativita, cílevědomost, ochota učit se novým věcem, znalost psaní všemi deseti prsty, certifikát z používání ekonomického systému MoneyS3, Z mírně pokročilé angličtiny se stala sekce Jazyky: Angličtina level B2, Čeština level C2, rodilý mluvčí - skvělé gramatické schopnosti, Ruština a Němčina level A1. Moje praxe obsahovala dvě věty: Kromě praxe ve svém oboru (IT) jsem také pracovala téměř rok z domu coby kategorizátorka webů a dále jsem měsíc strávila ve Špindlerově mlýně coby číšnice na horském hotelu. Moje rodina vlastnila 25 let restauraci, tudíž praxe v tomto oboru mi rozhodně není cizí.

V současné době má můj životopis skoro tři strany na tisk, rozepsala jsem každé "hov_o" a mám ho i ve verzi anglické. Protože když si praxi nevymyslíte, máte jí prostě málo. A pozor, musí to být praxe dlouhá a obsáhlá, běda jak bude třeba jen půlroční! A nedej bože že budou tři půlroční. Ale pozor! Pokud je vám tolik co mně (tedy 21), nesmíte praxe mít zase moc. To jste si ji totiž museli vymyslet. A verzi životopisu mám pro každý obor (gastronomie, technologie, management, atp.) jinou (klikněte na obrázek pro zvětšení). Ještě že anglický životopis chtějí jen v IT!

 

Jo, já vím, byla jsem stejná. Taky jsem si o takových jako já myslela "je jen neschopná, kdoví co na těch pohovorech kváká, mně by se to nestalo". Prostě budu svá, však mám charisma, oni budou vědět, koho přijmout. Přeju hodně štěstí.


No a poslední fáze je rozpoznat, o jakou práci se vlastně jedná. Protože nepoznáte větší parchanty než jsou zaměstnavatelé, dovolte mi trošku vás poučit. Většina inzerátů na pozice s klíčovými slovy jako sales, manager, operátor, administrativní, market, marketing, akcie nebo finanční jsou pozice na tzv. Točny lidí. Točna lidí je pro mě už jako sprosté slovo - jedná se o práci, kam přijmou téměř každého a ten každý většinou vydrží tak dva měsíce. Dá se to docela dobře poznat už u samotného pohovoru - neptají se na podrobnosti o vás, jen vám odříkají náplň práce ("Hlavně nechceme nikoho z callcentra, není to vnucování lidem, jen se s nimi prostě pobavíte a když budou mít zájem, produkt jim nenásilně nabídnete. Většinou moc lidí nepřijímáme, jde nám o dobré jméno společnosti.") a následně vás pošlou domů s tím, že se ozvou do druhého dne (a to i přes fakt, že jste pohovor dvakrát přeložili, nebo jste přišli pozdě). A druhý den tradá hujdá, postoupili jste do druhého kola, nebo (nejlépe) můžete nastoupit hned v pondělí.

Jako člověk, který ze zoufalství studentského života dělal mezi jinými i podomní prodej nebo v call centru, dokážu takovou věc vycítit na sto honů. Jen ještě nejsem zběhlá v tom, jak najít takovou práci, kde by tohle nebylo. Tudíž já, která na začátku hledala pozici generálního ředitele IBM, teď hledám práci v kavárničce nebo v knihkupectví. Chci 10 000 hrubého a dejte mi všichni pokoj!

Co se platového ohodnocení týče... Je to past! Protože nikdy nevíte, jestli jste si neřekli moc, nebo málo. Řeším to univerzální odpovědí: "Abych se přiznala, v pracovním procesu ještě nejsem zběhlá, mám tedy tendence se podceňovat. Proto si říkám 10 až 12 tisíc." A podle reakce PR poznáte, jak moc jste se podcenili, nebo trefili. Protože každý PR se zeptá "Hrubého?" nebo "Čistého?". Pokud se zeptá, jestli hrubého, což odkývete a on pak s úsměvem řekne "tak to nejspíš dostanete víc", nejspíš jste narazili na pozici, kterou pak budete moct dělat i při studiu, nebo na nějakou základní s možným kariérním růstem. V horším případě jste našli skutečnou práci za minimální mzdu.
Pokud se vás PR zeptá se zvednutým obočím: "Čistého?" a nejlépe dodá "Doufám!", buď jste narazili na dobrou práci za slušné peníze, nebo jste narazili na točnu lidí. Protože pak taky může následovat věta "No, my totiž do základu poskytujeme 10 000 čistého plus provize." A pozor! Slovo provize většinou značí, že žádáte o pozici, která obsahuje jedno ze slov: sales, manager, operátor, administrativní, market, marketing, akcie nebo finanční.


Já pořád chodím po pohovorech. Jsem otrávená, unavená, je březen, takže ani restaurace a kavárny nehledají pomoc, zkrátka a jednoduše teď nejspíš ještě chvíli nic nenajdu. Nicméně abych článek zakončila nějakou perličkou, podělím se o zážitky z pohovorů, které jsem kdy zažila. Jestli máte také nějakou perličku, podělte se, moc ráda si přečtu, na co dál si dávat pozor. A jednou snad, kdo ví, třeba najdu vysněnou práci copywritera.


Z POHOVORŮ


Pohovor na pozici Administratvní podpora:

Pohovor proběhl dobře. Obě PR se na mě usmívaly, všechno vypadalo skvěle. Byly ze mě nadšené, myslely si, že s mými 10 - 12 tisíci jsem prostě blázen, vždyť mi můžou slíbit mnohem víc. A vlastně jsem jim podezřelá, proč vlastně nechci jít dělat třeba do Red Hatu. Je dobré podotknout, že tuto práci mi dohodila známá. PR si se mnou domluvily zaškolení na druhý den.
Téhož dne večer mi přišla sms, že bohužel druhý den mají už nějaké pohovory, že se mi ozvou ohledně školení. Druhý den se nikdo neozval, ale třetí den mi volá táta a říká: "Zdeněk říkal, že jsi tu práci odmítla, proč?" Byla jsem z toho celá zkoprnělá, vždyť už jsem byla v podstatě přijatá! Okamžitě jsem zvedla telefon a zavolala do oné společnosti, že to musí být nějaký omyl. Zvedla to PR s vláčným, klidným "Prosím?" Slušně jsem pozdravila a představila se, načež mi skočila do řeči a neklidně říká "Já se omlouvám, nemám teď čas mluvit, ozvu se vám!" a hovor byl přerušen. Zkroušeně jsem volala známé, která mi to dohodila, jestli to není omyl, že jsem práci neodmítla, naopak. Ta mi na to řekla, že jestli jsem řekla, že nemám ráda "práci v ženském kolektivu, monitónní práci a chci nastoupit na vysokou," tak jsou to přesně věci, které tahle práce splňuje. Tak jsem jí to vyvrátila, že ženský kolektiv jsem neměla ráda na základní škole, monotónní prací jsem myslela monotónní práci za barem v restauraci (což jsem jim na pohovoru původně řekla) a že jsem určitě řekla, že vysokou jsem ochotná odložit pokud bych tu práci získala. 
Za dvě hodiny mi volá PR: Dobrý den, slečno Duff! Já se omlouvám, že volám až teď, ale předaly jsme váš životopis (v češtině) generálnímu řediteli české pobočky, ten ho předal generálnímu řediteli společnosti na Kypr a ten rozhodl, že vás nemůžeme přijmout. Takže děkujeme za zájem, ale bohužel s vámi nechceme navázat spolupráci.
Tak určitě. Díky.

Pohovor na pozici Práce na burze:

Tady se rovnou nebudu zdržovat nějakým popisem situace a zrovna vás odkážu na film Vlk z Wall Street. Viděli jste, jak vypadala kancelář, kde Leonardo di Caprio sledoval svoje denní výdělky? Tak přesně tam mě přijali. A já odmítla.
"A jak se umíte vyrovnat s psychicky náročnými situacemi?" "Dělám jógu..."

Pohovor na pozici Support pro Síťové uživatele:

"Tak, tady máte testy z angličtiny a tady testy z technologií. Máte na to hodinu a půl."
*o hodinu a půl později mojí jistoty, že jsem ty testy napsala opravdu dobře*
"Tak, z výsledků jsme se rozhodli, že přijmeme jen pana X, pana Y, pana Z a slečnu A. Všem ostatním děkujeme, zkusit to můžete znovu za tři měsíce."
Celá nesvá jsem se přihlásila se slovy: "Můžu se podívat na svůj test?" načež se mi dostalo ošklivého pohledu a odpovědi "Ne." 
Později jsem se díky známým dozvěděla, že ten test je jen formalitka, že stejně přijímají na základě praxe v životopise.

Pohovor na pozici Asistentka pro vedení společnosti:

"Nechceme lidi z call center, chceme, aby nás naši pracovníci reprezentovali. No a samozřejmě kariérní růst je možný, po půl roce práce se z vás může stát finanční poradce. Ale abychom si zachovali úroveň, školíme naše lidi dobře, proto vás přijmeme jenom pět."
Ten den jsem přišla pozdě, přiznala jsem, že jsem pracovala v call centru a celkově jsem z pohovoru byla otrávená. Za dva dny:
"Rozhodli jsme se, že vás přijmeme." 
Takže jenom pět, jo?


3 komentáře :

  1. S hrůzou si vzpomínám na tyhle etapy. Mezi dvaceti a třiceti jsem dělala ledaskde - ve videopůjčovně, v tiskárně, na výletní lodi, v květinářství atd. Bylo to bezva, ale ty období mezi tím - hotovej očistec. To víte, s výtvarně zaměřeným gymplem si ze mě nikdo na zadek nesedne :D. Možná by pomohlo, kdybych se na každém pohovoru neproflákla, že nesnáším práci v týmu a mám problém s autoritama. Ale kdybych tvrdila opak, nejspíš bych nikoho nepřesvědčila, tohle je prostě hrozně poznat. Dneska dělám sama na sebe a je to fajn.
    Co mě ale překvapuje je, že si tuhle hrůzu musíte protrpět, ačkoliv máte vystudovaný velmi žádaný obor a vaše finanční nároky jsou neuvěřitelně skromné. Asi je to dnes, co do množství smysluplných pracovních nabídek, ještě horší než pamatuju.
    Tak vám alespoň držím palce, aby to co nejdřív vyšlo a do té doby, ať je těch callcentráků, rádobyfinančních poradců, cesťáků s plynem a jiných nabídek, které se neodmítají :D co nejméně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a vděčně kývu za porozumění. :D Mám pocit, že se svět zbláznil, doslova. Ale nic proti nikomu - je to opravdu dobrá zkušenost. :) Já se tedy na pohovorech taky prokecnu, ale většinou na nějaké téma, které se mi zda nevinné a pak zjistím, že bylo klíčové. :D
      Děkuju za vyjádření podpory. :) Snad něco konečně vyjde. :D :)

      Vymazat
  2. Sakra neděs mě :D Za můj osmnáctiletý život jsem pracovala leda tak v kavárně, a žádný terno to nebylo :D .
    Ale aspoň jsem se pobavila, to je hlavní. Určitě.

    https://gingerjannie.blogspot.com

    OdpovědětVymazat