Menu

Audio

                                                                          Umělci mají své tajemství, o kterém sami nic nevědí, cítí je jenom intuitivně.

15. února 2020

Zklamání… Od nás samých.

Dneska jsem vedla velice silný rozhovor na jedno netradiční téma. O tom, jak můžeme zklamat ostatní. Ale ne takovými triviálními věcmi jako je zklamání důvěry, odmítání odpovědnosti nebo podraz. To už se tak prostě děje a buď takové věci děláš, nebo ne. Buď jsi dobrý člověk, nebo ještě úplně ne.


Ale dnes jsme se dostali na jinou úroveň hovoru. O zklamáních, za která vlastně ani nemůžeme. Taková ta drobná, kdy si s vámi povídá člověk, co od vás něco očekává, ale vy jste vlastně úplně jiní. Možná hloupější. Možná moc alternativní. Možná moc přízemní. Zkrátka jiní.

V životě se stává, že se lidé začnou chovat jinak, hlavně vůči vám. Že se jejich chování najednou otočí. Najednou už tam není nic, co to dřív drželo pohromadě. A není to nic, co by se dělo u letitých přátelství. Jsou to přesně ty zárodky, které buď rodí nová přátelství, anebo ne. A vlastně se může stát, že to něco tvrdě, surově a naprosto neúmyslně zavraždíte v očích druhé osoby. A čím víc se snažíte to opravit, tím horší to je. A frustruje vás to, jasně.

Každého z nás někdo takhle vymazal. A my jsme určitě někdy někoho vymazali stejně. Ten frustrující pocit, kdy s tím druhým debatujete, máte pocit, že je úplně blbej… A on má úplně stejný pocit nazpět. Nebo jste něco neudělali včas. Nebo jen neudělali. Neomluvili se ve správnou chvilku. Nepoděkovali. Vznesli názor, který druhý považoval za absolutně irelevantní. Řekli nevhodný vtip. Promluvili, když neměli a řekli věci, které rezonovaly tam, kam nikdy neměli dorazit.

Nevím, jestli se taková věc dá opravit. Možná časem. Možná odložením toho malého předsudku, který jsme si vytvořili, pokud si ho uvědomujeme.

Já se dnes zkusím zamyslet a najít jednoho člověka, kterého jsem odsoudila příliš brzy. Jen pro to uvědomění. A taky vnitřně zkusím odpustit všem těm, o kterých cítím, že příliš brzy odsoudili mně. A že jich je pěkná řádka. :)

Nebudu vás moderovat, ať to uděláte taky. Ale možná se vám pak maličko uleví a najdete odpovědi na dosud nezodpovězené otázky. Kdo ví?


2 komentáře :

  1. velmi výstižně napsáno...
    někdy je to človéku až líto.

    přemýšlím kolik u toho hraje roli naše vnímání a očekávání ohledně ostatních a obráceně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :) Domnívám se, že naše očekávání má na podílu vnímání nás jako osoby v očích ostatních velký vliv. Dokonce bych řekla, že to dokonce velkou mírou udává to, jak na nás ostatní pohlíží. Ale není to jediný faktor...

      Vymazat