Menu

Audio

                                                          Umělci mají své tajemství, o kterém sami nic nevědí, cítí je jenom intuitivně.          

7. února 2017

Nový blog... Pane bože!!!!

Víte, v čem je potíž při založení nového blogu? Úplně ve všem...

Mám-li být konkrétní, potíž nastává už u vymýšlení domény. Máte ideu, o čem chcete psát, už se vidíte s kafíčkem u počítače, jak ťukáte svá moudra do klávesnice a ta je pomocí elektronů přenáší na obrazovku a úplně přesně víte, jak to celé bude vlastně vypadat, Ale při registraci začíná to pravé peklo, protože po zaškrtnutí položky "free hosting" na vás web svorně vyblije: "Napište svoji novou adresu: ______.vymyslitoted.hned". "Promiňte, ale jména: blog-jen-tak, blog-domci, denicek-spisovatelky, chuck-norris-see-you i kshailuhdihu jsou už zabrané. Vymyslete si prosím něco jiného." Už jste někdy ukazovali na monitor vztyčený prostředníček? Já jo, heč!

Když už tedy se zavřenýma očima čelem namlátíte do klávesnice sled náhodných písmenek a hosting vám oznámí, že toto je volné a můžete to použít, začíná fáze dvě - tedy nastavení vzhledu. Ani nebudu zmiňovat, jak otřesné bývají přednastavené vzhledy a jak mockrát bývá použitý ten jediný hezký. Raději rovnou přeskočím na tu část, kde si otevřete třeba malování a vytvoříte si nějaký náhodný první vzhled a nakonec otevřete největší peklo na světě "html/css editor". Nu což, říkám si a svorně hledám řádek s barvou pozadí, nebo obrázek pozadí, poněvadž mám přece maturitu z "ajtý" a tak se v té změti písmenek, čísel a ASCII znaků vyznám. Omyl. Když se vám to po třech hodinách rozbije, protože jste vymazali jeden odstavec, vzdáváte to, necháváte standardní vzhled a ještě dva dny se nenávidíte za svoji slaboduchost a proklínáte učitele na střední, že vás nechali udělat maturitu (i když... To je taky moc pěkná historka).

Když tedy po týdnu vzdáte práci a máte nějaký základní vzhled, přichází nejhorší část programu. První článek.

Jelikož nejste "jútuber" a nemůžete použít otřepanou frázi "čau lidi", protože by to prostě nikdo neotevřel, sedíte zdrceně už nad šestým kafíčkem, s kruhy pod očima koukáte do monitoru a se slzami na tvářích už třetí den přemýšlíte, jak začít.


  • Vítám vás na svém novém blogu? 
    • Ne, to je blbý, otřepaný.
  • První článek na mém blogu. 
    • Ježiši, blbko! Vypusť z první věty slovo "blog", prosím!
  • Nejlepší první článek!
    • Tomu sama nevěříš!
  • Opravdu dlouho jsem vymýšlela, co sem napsat a nic jsem nevymyslela...
    • Bingo...


No a poslední, ne až tak hrozný bod - bude to někdo číst? Sami sebe přesvědčujete, že tohle přece nepíšete pro někoho, ale pro sebe! Jenomže... Pravda je taková, že bloggerky píší blog v tajné touze, že si jich všimne nějaký úžasný vydavatel nebo podnikatel a objeví v nich jejich psací potenciál. A bez okolků jim nabídne smlouvu na vydání knihy, protože - my všechny přece píšeme úžasně a bezchybně. A vůbec si svoje články neprojíždím wordem, abych se neztrapnila veřejně.

A vůbec, agente! Píšu úžasně, vidíš?!

2 komentáře :

  1. Nádherné a originální, jen tak dál! Jsem zvědavý, kterým směrem se blog bude dále ubírat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky! :) Sama jsem zvědavá, tak snad nezklamu. ;)

      Vymazat