tag:blogger.com,1999:blog-70082792042077036942024-03-13T06:26:17.861-07:00Zápisky všedního dneLexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.comBlogger15125tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-38903539536641715652023-11-10T06:23:00.002-08:002023-11-11T02:12:24.217-08:00Tři roky v konsenzuální nemonogamii (polyamorii)<p>V září 2022 to byly tři roky, co jsem se k polyamorii poprvé přitočila, v květnu 2023 to byly tři roky, co jsem ji získala jako primární způsob udržování vztahů. :-)</p><p>Říkala jsem si, že bych si tu odložila takové subjektivní zhodnocení - předně pro sebe za pár let, ale třeba i pro ty z vás, které to láká, jsou v podobném uskupení nebo je jen zajímá, jaké to vlastně je. A prosím svoje poly kamarády, co by se mnou třeba nesouhlasili - ciťte se v pohodě ten nesouhlas projevit do komentářů. :-)</p><p><br /></p><p style="text-align: center;"><b>Co jsou ty body, na které mě nikdo nepřipravil?</b></p><span><a name='more'></a></span><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p style="text-align: center;"><br /></p><p><b>1. Nový typ vztahu, uf.</b></p><p>Člověk poctivě od patnácti trénuje nějaký typ vztahu, hledá ho, přizpůsobuje se a vlastně tak vklouzává do toho stejného s novým poučením. Monogamii vnímám podobně jako cestování po Evropské Unii, možná úplně nerozumíte tomu jazyku v té dané zemi, lidé jsou jiní, mají jinou mentalitu, ale pořád to máte domů relativně kousek, pravidla jsou tak jako obecně podobná a vlastně na cestování ani nepotřebujete pas. Polygamie je jako najednou přejet do severní Asie tyvole.</p><p>Nejen že každej jazyk je úplně jinej, ale i se jinak tyvole kreslí, za něco vás někde můžou zavřít a jinde je to pochvala, někdy je to úplně Severní Korea, jindy je to fakt krejza Japonsko (ano, toto byl odkaz na Eurovizi). A velká část se víceméně automaticky tváří, že je to vlastně to stejný a že si rozumíme, ale jakmile tam pobydete delší dobu, lehce přikyvují, že ano - vlastně jsme každý úplně diametrálně odlišný, ale navenek působíme jednotně.</p><p>Hodně jsem to v tomhle přirovnání zjednodušila a trochu si ujela na tom, že mi to přijde vtipný, ale pravda je taková, že je to opravdu hodně odlišné od toho, co je nám v monogamii známé a bezpečné. Setkala jsem se s některými opravdu pro mě odlišnými projevy náklonnosti a lásky. V některých věcech krásnější, v některých náročnější... A ano, někdy to může být jako monogamní vztahy kam jen kupujete víc rohlíků (takovéhle přirovnání na internetu koluje a je skvělé). Hodně záleží, jak si to nastavíte. ← Tohle mimochodem v polyamorii řešíte (nastavení vztahu a jeho ukotvení) dřív, než si ho užíváte. A já to vítám, ale dokážu pochopit, proč to někomu ruší pocit nějaké spontánnosti. (Ta spontánnost se tam zase odemyká v jiných věcech, ale o tom třeba zase příště.)</p><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p><br /></p><p><b>2. Dynamika vašeho života se zvyšuje na všech frontách.</b> Za poslední tři roky mám za sebou silnou, emotivní lásku s opravdu bolestivým rozchodem, klidnou, rozumnou lásku která trvala už dlouhé roky předtím, lásku vystavenou těžkým podmínkám pro fungování, i lásku projevovanou opravdu jak kdyby cizím jazykem. Celkem 5 různých vztahů a 4 rozchody (2 z nich v tomto roce). A ne, není to o nic jednodušší, než to bylo v monogamii, takže když mi pošlete péči a lásku třeba do komentáře, zlobit se nebudu. :-) Špatně se ale rozhodně nemám, protože... ↓</p><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p><br /></p><p><b>3. Dostáváte neustálý přísun lásky, podpory a pochopení</b> i v těch nejhorších, nejabsurdnějších nebo nejdivnějších situacích. Už jsem volala partnerovi ve chvílích úzkostí, smutků, neuchopitelné radosti, při zvláštním zamilování, když jsem se cítila osamělá nebo třeba zoufale sexuálně nesaturovaná (psaní diplomky o audiopornu byla bolest). A tím, že se všechny tyhle vjemy distribuují mezi víc lidí, asi je to lépe zvladatelné, nevím. Museli byste se zeptat jich. :-)</p><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p><br /></p><p><b>4. Má to takový boční efekt, který si pro sebe nazývám ve vtipu "ztráta lukrativity"</b>, ale je to vlastně jen úsměvný stav, když na vás reaguje někdo (často opačného pohlaví), kdo se vám třeba i líbí. :-) Typicky "tyjo, hustý, já bych na to ale neměl, já jsem docela majetnickej" (jen za první půlku roku 2023 slyšeno tak desetkrát). Je zajímavý, že když jsem v monogamii někomu řekla, že jsem zadaná, odpovědí bylo: "škoda" nebo "to není nemoc" nebo "ozvi se, až se rozejdete". V polyamorii je to poměrně solidní vylučovací metoda. :-D Jakože přiznat polyamorii je pro mě někdy pocitově adekvátní tomu říct "držím celibát". :-D</p><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p><br /></p><p><b>5. Prostě nejde lidem vysvětlit, že nejsem _dě*ka_. </b>:-D Opakovaně se jednou za čas někdo z naší smečky cítil nepochopeně, ať už to byly narážky na harém, na nerozhodnost, nevděk, potřebu častější sexuální saturace, nespokojenost s partnerem... Všechny tyhle naše hodnoty jsou poměrně často atakovaný a tak je velmi dobré mít to srovnané. Já jsem třeba přísňák a udělala jsem coming out doma ihned, ale mám kolem sebe lidi, jejichž rodiny a kamarádi to zkrátka neví. Tedy, partneři ano - to je podmínka, samozřejmě. :-)</p><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p><br /></p><p><b>6. Co se děje přirozeně, ale je nutný na tom pracovat, je komunikace.</b> Jak už jsem psala, do poly vztahů už v podstatě vstupujete v nutné komunikaci. I kdyby mělo být na začátku jen pitomé (a docela necitlivé) "ale já mám dalšího partnera, kterýho pro tebe neopustím", je to bod, který člověka na cestě k polyamorii prostě potká (a pokud ne, není to polyamorie, ale nevěra).</p><p>Tyhle tři roky mě naučili komunikovat jako nic předtím - a nejen směrem k partnerům, ale i kamarádům, spolubydlícím a rodině. Říkám všechno, co mi přijde relevantní a setkávám se i s reakcemi: "Tyjo, na tohle ses nemusela ptát a nemusela jsi to říkat." Ale jo, musela. Možná hlavně pro sebe. Ale taky pro tebe. Pro nás.</p><p><b>POZOR! </b>Neplést si s nevyžádanou zpětnou vazbou. :-) Komunikace se umí proměnit v solidní mučící nástroj, který se tváří jako vyšší dobro, ale ve skutečnosti je to jen elfský plášť na zakrytí pasivní agresivity nebo přehazování mentální zátěže.</p><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p><br /></p><p><b>7. Podvědomé čekání na "toho jednoho". </b>Uf. Tenhle bod si nechávám na konec a pořád ho nemám zpracovaný. Tohle je taková věc, o které by se asi "nemělo mluvit", protože je to neuctivé k partnerům, ale je to přesně to, co je docela bolest pro všechny. Přijde mi že každý, kdo přechází z monogamie, musí tímhle stavem projít - že si obhajuje, že je polyamorie dost možná přechodná, protože prostě jen potřebuje změnu, nebo se to tak nějak naskytlo. A třeba mně to chvíli trvalo, než jsem v tenhle typ vztahů začala opravdu upřímně věřit. :-) Dodneška když potkám někoho, kdo mi přijde kompatibilní, zeptám se sama sebe "chtěla bych kvůli tomuto člověku opustit to co mám?" A ta odpověď je vlastně vždycky "ne". Nehledě na to, že takoví lidé stejně většinou okamžitě counterattackujou čtvrtým bodem. :-D</p><p><br /></p><p style="text-align: center;">~ ~ ~ ♡ ~ ~ ~</p><p><br /></p><p>Jestli jste se dočetli až sem - máte k polyamorii nějaké otázky? Ráda si o tom popovídám nebo odpovím v komentářích. :-) Taky poprosím, abyste mé současné nebo bývalé partnery (ať už z monogamie nebo polyamorie) neoznačovali ani jakoby ve vtipu nebo tak. Oni si to pravděpodobně přečtou, ale coming out v čemkoli by měl být otázkou volby. Vždycky. :-)</p><p><br /></p><p style="text-align: center;"><b>Jmenuju se Dominika a díky, že jste navštívili můj TedTalk. :-D</b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoInVgRjLUPGQdoJLTeAgICe4YYrrZMyGDbJoir6Czy9WNiL8Cb3LoeqR8W6jGVj7kykkHPdcKtx1gIU9qjCTFUVy182PACMfw6D8Vw9IGErICJXkvkm6ZhJd3zwh5I2W0y9J0eMGdpVLBakvk6s5ACS0uVjvYDBfTQ_G5wBefdujYHmE-Ja6IhXukCP4p/s2048/DSCF4195.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1365" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoInVgRjLUPGQdoJLTeAgICe4YYrrZMyGDbJoir6Czy9WNiL8Cb3LoeqR8W6jGVj7kykkHPdcKtx1gIU9qjCTFUVy182PACMfw6D8Vw9IGErICJXkvkm6ZhJd3zwh5I2W0y9J0eMGdpVLBakvk6s5ACS0uVjvYDBfTQ_G5wBefdujYHmE-Ja6IhXukCP4p/s320/DSCF4195.jpg" width="213" /></a></div><br /><p><i><span style="color: #999999;">Ilustrační fotka od EXPit thru lens. :-) Posílám tím směrem poděkování, nejen za tu fotku. 🖤 </span></i></p>Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-65630603109433858462022-10-16T05:57:00.002-07:002022-10-16T05:57:11.997-07:00Stopem do Francie, zpátky přes Švýcarsko<p>Nespočet benzínek, cirka 2500 kilometrů, 26 aut, 6 států, 3 šneci a jedno opravdu hodně mokré ráno. To jsou některá z čísel, která jsme s Viktorem sesbírali při své cestě stopem do Paříže. Co se ale číselně nedá vyjádřit jsou zkušenosti, zážitky a především přátelství, které nás cestou potkali. Ráda bych to shrnula do jednoho celistvého příspěvku a v komentářích ráda odpovím na jakékoli dotazy, kdyby se někdo z vás rozhodl podniknout něco podobného. :-) </p><span><a name='more'></a></span><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiKlSAyLrHrw1sU84J_Coq_aSHz8qVhFQDTNRTxJ2KWJc6Cr_7NGYNjxy7IwErv2MVTb7VjjYSTuLCu1qV83FUnlqH6WYW2ENk9hOboamnBt2tMatzWMnqjlcGLSn7MbL16Yb9vgRaeTY0fXtqQLWQTbHIE6T42vALUucRK6IzmIbr-nK7kZliDjGxvNg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="847" data-original-width="1582" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiKlSAyLrHrw1sU84J_Coq_aSHz8qVhFQDTNRTxJ2KWJc6Cr_7NGYNjxy7IwErv2MVTb7VjjYSTuLCu1qV83FUnlqH6WYW2ENk9hOboamnBt2tMatzWMnqjlcGLSn7MbL16Yb9vgRaeTY0fXtqQLWQTbHIE6T42vALUucRK6IzmIbr-nK7kZliDjGxvNg=w400-h214" width="400" /></a></div><span style="font-size: xx-small;"><div style="text-align: center;">(mapa naší celkové cesty, ti vnímavější si mohou všimnout našich dvou zajížděk, které nás dohromady stály určitě desítku hodin)</div></span><br /><p></p><p><b>Jak to celé vzniklo a proč?</b></p><p>Měla jsem velký strach stopovat, a to i na krátké vzdálenosti. A já – když mám z něčeho strach – dělám dvě věci. Buď uteču nebo se do toho vrhnu po hlavě. A tady nastala druhá možnost. S Viktorem jsme se potkali online na hře Goose Goose Duck, on se zmínil, že už jednou stopoval a já se ho rovnou spontánně zeptala, jestli se mnou nechce stopovat do Paříže. Řekl „ano“ <3 a pak už se nám nepovedlo zorganizovat ani jedno setkání až do soboty před cestou, kdy jsme spolu stáhli dvě flašky vína, a věděli, že to bude dobrý. Jak jsem věděla, že se ho nemusím bát? No jednak jsme se znali z té hry a jednak… Zadejte si do youtube Cukrář Viktor v AZ kvízu. ;-) Takový člověk je přece buď sériový vrah, nebo neuvěřitelně fajn. Fun fact: To, že je virální hvězdou, jsem se dozvěděla až po tom, co jsme se domluvili. Což asi trochu snižuje moji chloubu nad tím, jak jsem tušila, že bude bezpečný, ale to nevadí. :-)</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiXWvpfHpjZboazJZnNwrlklau93P0bf6d_2nwrZ08kBlYuIviLS5L-Cb1xQv5rq2JzrtO5HcYqiCoYxoTIvnG8ODX4dUssqu2uN_SRmHPoJw0OJPKFs_WoNXiMy1676-AbHzramPumT6-8KPS0PDhrCMFlFp-LLG4kXVPp8jA2lvx6EkBbevdVYmlj1A" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiXWvpfHpjZboazJZnNwrlklau93P0bf6d_2nwrZ08kBlYuIviLS5L-Cb1xQv5rq2JzrtO5HcYqiCoYxoTIvnG8ODX4dUssqu2uN_SRmHPoJw0OJPKFs_WoNXiMy1676-AbHzramPumT6-8KPS0PDhrCMFlFp-LLG4kXVPp8jA2lvx6EkBbevdVYmlj1A" width="320" /></a></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: xx-small;">(Nekvalitní screen ze záznamu hry od <a href="https://www.youtube.com/channel/UCoxkERAjpLhf4Trm0BSZQsg" target="_blank">Cecko hraje</a>, nemáte zač!)</span><br /><div class="separator" style="clear: both; margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><br /></div></div><br /><p></p><p><b>Co bylo pro cestu esenciální?</b></p><p>Google (mapy a překladač), opalovací krém, fixa, nůž a lahev na vodu. Tahle pětka věcí tvořila náš čas a komfort. Jasně, měli jsme s sebou platební kartu, spacáky, karimatky, provaz, nůž a další věci, které se nakonec hodily. Ale když se vás řidič ptá, kde vás má vyhodit nebo když si mírně zajedete, Google mapy jsou schopné vás vyvést i z těch největších nepříjemností (třeba vám najít, kde je nejbližší prádelna poblíž Eiffelovky) a překladač vám pomáhá tam, kde už vy nestačíte (jako když vám francouzský řidič usíná za volantem a vy ho potřebujete udržet vzhůru, ale francouzsky pořádně neumíte nikdo). Pítka jsou ve všech městech a voda tam ještě pořád teče, stejně jako na záchodě na benzinkách. Oba jsme opakovaně používali první malou plastovou lahev, co jsme si přivezli ještě z Prahy, a to nám ušetřilo hodně peněz i energie – nejhorší bylo poctivě myslet na to, abychom si je doplňovali. Například všechny záchody na benzinkách v Německu jsou placené (70 centů z nichž na padesát pak dostanete kupón). Tam na doplnění vody zapomínat nechcete. Natřít se po ránu opalovacím krémem se stalo dobrou rutinou, neb během stopování strávíte na sluníčku hodně času. Měli jsme štěstí, celých sedm dní bylo teplo, obloha bez mráčků a první déšť nastal v neděli odpoledne při příjezdu do Plzně. (Náhoda? Nemyslím si!) </p><p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjIIKa7tVMk-t4POrKr-JKV51C-iGqepJC7-XYfQq_M95PSVLfo6gSI5rf9nXVcSFG5_oJqXZflhIQknI95HfBoUOO8fmYXIlXJQy1pc_Urdob6IxXD9-3et9v3PLrj5xFp_o7sMmyVZJyJR7tIq1roVNO1hIkmTGTYcnnsuxEJb6YtXJHj8KO_NX_rsQ" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2048" data-original-width="1532" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjIIKa7tVMk-t4POrKr-JKV51C-iGqepJC7-XYfQq_M95PSVLfo6gSI5rf9nXVcSFG5_oJqXZflhIQknI95HfBoUOO8fmYXIlXJQy1pc_Urdob6IxXD9-3et9v3PLrj5xFp_o7sMmyVZJyJR7tIq1roVNO1hIkmTGTYcnnsuxEJb6YtXJHj8KO_NX_rsQ=w480-h640" width="480" /></a></div><br /><br /><p></p><p><b>Kooperace s řidiči</b></p><p>Velmi mi pomohly rady kamarádů na téma: „Jak se chovat k řidičům, jaká auta oslovovat, nebát se jasně si stanovit podmínky.“ Například rada „neboj se oslovovat řidiče v drahých autech, protože většinou jedou velkou vzdálenost, umí anglicky a společnost ocení“ se vyplatila hned několikrát. Když totiž stojíte u silnice poprvé, máte pocit, že musíte být pokorní, že těm řidičům musíte být za každou cenu vděční, že vás vzali a musíte respektovat „nepsaná pravidla“. A víte co? Žádný pravidla neexistujou! Vlastně ano, existuje jedno obecně platné pro život: Nebuď debil. Pokud se řidič rozhodne, že vezme stopaře, většinou to rozhodnutí není o tom, že by se nějak přemáhal, často se chce dozvědět kdo stopař je, co dělá a co ho sem přivedlo. Ale k pozici stopařů na silnici se dostanu v další kapitole. Je hodně důležité umět si opravdu striktně říct, za jakých podmínek cestu podniknete – odmítli jsme několik aut, která nám zoufale moc chtěla pomoct a dovézt nás na podle nich ideální místo (většinou centrum nejbližšího města nebo vlakové nádraží). Bylo opravdu hodně důležité umět v tu chvíli – i když se člověk nepohnul z místa už hodiny – říct: „Ne, děkujeme vám, ale opravdu si počkáme, až tudy projede někdo, kdo pojede na naši destinaci. Moc si vaší pomoci vážíme.“ Někteří řidiči měli pocit, že nám musí pomoct, neb člověk, co stupuje, přece musí být v nouzi a my se cítili skoro nevhodně, když jsme odmítali jejich eura na snídani nebo vlak a vysvětlovali, že to děláme dobrovolně a je to takové naše malé dobrodružství. </p><p><br /></p><p><b>Stopař – póvl nebo pokémon?</b></p><p>Tohle byla otázka, kterou jsem si kladla zhruba půlku cesty. Jak vlastně řidiči stopaře na silnicích vnímají. Neobtěžuju je? Nejsem moc vlezlá? Působím na ně jako špína? A teď, po týdnu tam v dálniční džungli můžu napsat toto: Kdybych byla znovu na základní škole a brali bychom obsáhlejší témata s podkapitolami, kapitola dálnice by vypadala takhle: „Jsou tu různá vozidla – auta, autobusy, dodávky a hodně kamionů. Po cestě dálnicí jsou kolem svodidla, jednou za čas sjezd na jinou cestu nebo k benzinové pumpě. Na té benzinové pumpě je určitě nějaký prodavač, lidé, co nakupují a sem tam můžete potkat nějakého stopaře.“ Stopaři jsou přirozenou součástí dálnic a ve skutečnosti se na vás lidé zpoza čelního skla usmívají a gestikulují. Řidiči si vůbec zjevně bez vědomí stopařů vytvořili vlastní znakovou řeč a tou vám často dávají najevo, proč vás nemohou vzít. Ukazují nahoru, dolů, třesou rukou, luskají prsty, krčí rameny, ukazují palec nahoru… No pochopit se dají maximálně dvě třetiny. Ani dvě hlavy dohromady víc nedaly. Ti, co se s námi dali i do řeči, se shodli na tom, že stopaře vídají podstatně méně než před několika lety. A že je to škoda a jsou rádi, že to ještě nevymizelo úplně a mladí lidé v tom pořád vidí nějaký smysl i přes velkou dostupnost dopravních prostředků v podstatě kamkoli. Úplně vlastní verze vztahu na silnici se vám vytvoří s taxikáři. Jakmile vidíte taxík, intuitivně s pobaveným úsměvem palec stáhnete, pokrčíte rameny a on pokrčí rameny také – protože oba víte, že jestli na silnici existuje jing a jang, jste to vy dva. On jede kam vy potřebujete, ale chce za to peníze, o kterých ví, že mu je nedáte. A tak se na sebe opravdu jen usmíváte, krčíte rameny a legendy mých kamarádů praví, že se někdy takový řidič i vrátí zlepšit si karmu a stopaře s sebou vezme. </p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjanooYVEH_mJyuDb75q1mmavpEN1taUGkUotfb4fS81fW44nuT36n0lbtEe_9hzryHHeeGZjDqqyDFGo_QypvJHXRVZDqyCh6O8jer6FblmhCenMDPkvgl2Rcgrzb6wkLtUCZj2Dy10XoEVFO80duP1CHKJ4h2Ko-XbBFp6vcrkkF4TDYhq8GTlTGaLw" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjanooYVEH_mJyuDb75q1mmavpEN1taUGkUotfb4fS81fW44nuT36n0lbtEe_9hzryHHeeGZjDqqyDFGo_QypvJHXRVZDqyCh6O8jer6FblmhCenMDPkvgl2Rcgrzb6wkLtUCZj2Dy10XoEVFO80duP1CHKJ4h2Ko-XbBFp6vcrkkF4TDYhq8GTlTGaLw=w400-h300" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: xx-small;">(první fotka z cesty)</span></div><br /><br /></div><p></p><p><b>Co jsem chtěla vědět a nikdo mi to neřekl (anebo naštěstí řekl)?</b></p><p><b>Že </b>pravidelně čistit vzduch je dobrý nápad. Dělali jsme to – každý večer (případně ráno) jsme si dávali feedback na to, jak se cítíme, co nás štve a co naopak bylo moc fajn. Ale to vyplývá z mojí nátury – jsem citlivá, chci mít čisto na stole. A vědět, že přijde ten čas, kdy budu moct legitimně říct, co se mě třeba dotklo nebo co mám pocit, že jsem nezvládla, bylo jako záchranné lano – zvlášť když se jednalo o člověka, se kterým jste spolu 24/7. </p><p><b>Že </b>pohodlí je základ. Ať už jde o boty nebo jen pohodlný kraťasy, je dobré se na to stopování vybavit opravdu jak na track pěšky. Vzít si tu vazelínu a poctivě si ty o sebe se třoucí partie promazávat. Mít jistotu, že mi nic netlačí na vaginu (nebo v opačném případě nesvírá varlata). Pokrývka hlavy, která nezabere moc místa (v mém případě šátek, který mi mimo sluníčko posloužil jako zateplení krku, ve Viktorově případě kšiltovka, kterou jedinkrát sundal, aby ji hned ztratil a musel si koupit novou). Pokud víte, že má vaše tělo tendenci na něco trpět, během cesty se to pravděpodobně projeví (zácpa, bolest hlavy, škrábání v krku, svědění přirození, puchýře, opary, ekzémy). Připravte se na to (například já jsem s sebou měla Canesten, neb vím, že moje vagina umí dělat pekla – a jak jsem za to byla vděčná). </p><p><b>Že </b>mít s sebou chlast na odměňování za stop je fakt blbej nápad. Ne, nedělám si legraci. Fakt jsme koupili becherovku s tím, že budeme děkovat typickým českým alkoholem. Neptejte se nás, prostě jsme to tak udělali. A ano, na můj popud. :)) Příště koupíme hašlerky. </p><p><b>Že </b>základní léčivo v jednom kusu nestačí. Měla jsem s sebou jeden ibalgin a dva panadoly pro strýčka příhodu. Měla jsem si vzít plato ibalginů a fenistil gel. A černé uhlí, ale to nebylo potřeba tak moc. Vybavenou kapesní auto lékárničku jsme nakonec naštěstí nepotřebovali – ale bylo dobré vědět, že ji máme. </p><p><b>Že </b>kamioňáci existují v úplně jiném světě než zbytek lidstva. Pracovně jsem si to přejmenovala na Zlobří bažinu. Můžete narazit na dobráka, co vám pomůže, ale taky můžete narazit na úchyla, co se před vámi vymočí. Dokud je necháváte na pokoji, oni si vás většinou taky nevšímají, pokud vám zrovna nechtějí pomoct. V současnosti mají zakázáno stopaře brát, jejich vůli to porušit pak tvoří především rozdíl v tom, jestli vezou léčivo pro Pfizer nebo cibuli. Jezdí ve dvou turnusech, zhruba v deset večer a v deset ráno. Tak či tak jsme od řidičů kamionů dostali dvě oříškové tyčinky, půlku chleba, konzervu paštiky, dvě lahve pitné vody a já navíc maso s hranolkami, Viktor naopak kávu a croissant. A sem tam i nějaké to hřejivé povzbuzení. Jinak ale byli zalezlí ve svém zakrytém hnízdečku a až když jste je vyrušili, jasně dali najevo, jakou zrovna mají náladu – zkrátka zlobři. :-)</p><p><b>Že </b>před stopováním má člověk pocit, že bude mít spoustu času. Vzala jsem s sebou deskovku – pro ty dlouhé dny, kdy nás nikdo nebude brát. Ale opak je pravdou – pokud zrovna nestopujete, vlastně chcete myšlenkám dát na chvíli odpočinek, jen tak si lehnout a možná si po dlouhé noci zdřímnout, nebo si chvilku vypnout mozek něčím jednoduchým – psát si zážitky, čumět na sociální síť, poslouchat hudbu. Repráček, který jsme do batohu nabalili na poslední chvíli, byl nejlepší last minute, který jsem mohla udělat. Když je člověk nejzoufalejší, ta hudba pomůže změnit mindset. !→</p><p><b>Že </b>mindset tvoří rozdíl mezi prvním a posledním kilometrem. Měřeno v čase. Jak je možné, že jsme se z Česka do Paříže dostali za 33 hodin, ale na poslední benzínce před Českou hranicí jsme se zasekli na 18 hodin? Je to prosté, milý Watsone. Může to být náhoda a štěstí. Ale taky to může být nastavení mysli. Když jsme vyráželi, nikdy jsme nečekali déle než dvě hodiny, lidé nám zastavovali s tím, že jsme sympaťáci, zpoza volantu se na nás usmívali. Jakmile jsme jeli z Paříže, vlastně uspokojení tím, že primární cíl byl naplněn, začalo nám zastavovat méně aut, jeli kratší vzdálenosti, někdy zastavili jen protože viděli naše zoufalství (děkujeme kočičí dámě, Štefanovi se třemi dětmi a Sebastianovi s Alex). Když stojíte na silnici a nemáte dobrou náladu, řidiči jsou nějakým způsobem schopni to vycítit. Někdy k řešení našeho dvouhodinového stání opravdu stačilo jít se na chvilku posadit, udělat si něčím radost (třeba koupit si nanuka), mít v sobě dost vody i jídla. V takovou chvíli se řidiči usmívali a během chvíle někdo zastavil. A ta energie byla úměrná čekání – pokud nás někdo nevzal do první hodiny, věděli jsme, že se potřebujeme dostat do pohody, nebo se odsud minimálně další hodinu nehneme.</p><p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhqFkPh8nGm1y1kmw8HL109G61TZgHxLKAC3FBIhjFn06LFQg5pCCdBVBcIEmvRkJkttfFmKgsLCEC4q8SANKi2UDBfUlhppWoc1thUm5Pn5EMwVHrhLEgcHxzENgE1KGfbxxM-28B3SmO0ymqMewFpaOaVyjMw8xJjGiuyB0JBqlipLldq1e5u6u2uOg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhqFkPh8nGm1y1kmw8HL109G61TZgHxLKAC3FBIhjFn06LFQg5pCCdBVBcIEmvRkJkttfFmKgsLCEC4q8SANKi2UDBfUlhppWoc1thUm5Pn5EMwVHrhLEgcHxzENgE1KGfbxxM-28B3SmO0ymqMewFpaOaVyjMw8xJjGiuyB0JBqlipLldq1e5u6u2uOg=w400-h300" width="400" /></a></div><span style="font-size: xx-small;"><div style="text-align: center;">(smutek u opravované Notre Dame, podobnost s náhodnými celebritami je také čistě náhodná)</div></span><br /><p></p><p><b>Cesta je cíl</b></p><p>Jasně, je super a cool dostat se během dvou dní do Paříže zadarmo. A je úplně relevantní to mít jako cíl cesty. Ale to, co je na tom stopování nejlepší, je ta rozmanitost lidí, kteří nás brali a jejich příběhy. Někdy se na to mě nebo Viktora poptejte, mezi těmi 26 auty najdete misionáře, co vede náboženskou komunitu, profesionálního závodníka, majitele velké firmy na obalování křehké techniky, hippie pár napůl z Německa a Ameriky nebo muslima Mumu, který byl… No prostě mumu. :-) Pro pár lidí jsme byli první stopaři, které kdy viděli nebo vzali, pro některé bylo neuvěřitelně zajímavé Viktorovo zaměstnání, pro jiné to moje – a pro všechny bylo šokující, jak dlouho se známe. Jasně, strávit všechen čas po benzínkách u dálnice není úplně nejlákavější cestovatelský zážitek (a přísahám, že toasty z benzínky potřebuju nějakou dobu nevidět), ale kvůli lidem to za to stojí. Klidně si jen povídat s náhodnými lidmi na těch benzínkách, aniž by vás měli posunout. Protože do Paříže se v dnešní době opravdu člověk dostane do hodiny za 1500. Ale potkat Lichtenštejnského lovce a mistra v kickboxu, který Vás tím státem proveze a udělá vám hodinovou prohlídku, to je k nezaplacení. </p><p><br /></p><p><i>Díky, že jste dočetli tenhle elaborát až do konce. Znovu připomínám, že v komentářích ráda odpovím na všechny vaše otázky. Jmenuji se Dominika, díky, že jste dnes navštívili můj TED talk. :-D</i></p>Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-68067784598879866302021-08-24T12:39:00.003-07:002021-08-24T16:27:25.667-07:00Detox od sociálních sítí<p style="text-align: left;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Dala jsem si na tři týdny detox a vypnula sociální sítě. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí je na necelé tři týdny v kuse bylo nejlepší rozhodnutí za dlouhou dobu. Hodlám je omezovat dál, co mě k tomu vedlo, jaké to bylo a jak budu dále fungovat najdete v článku. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipZXCtmNuURY1ly6OWX2j3mDrRVYKAzPkWHcwk_ykkKHu-DvPspGoydk8ykPzMAMReqVvJWIoo07HAPy5jkpwlvwiAtxrZoqk4f6Vvp5yKAdB4U-KWRgiNB_izqzQ97Fevd419lfBb2A2q/s2048/facebookmagic.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1366" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipZXCtmNuURY1ly6OWX2j3mDrRVYKAzPkWHcwk_ykkKHu-DvPspGoydk8ykPzMAMReqVvJWIoo07HAPy5jkpwlvwiAtxrZoqk4f6Vvp5yKAdB4U-KWRgiNB_izqzQ97Fevd419lfBb2A2q/s320/facebookmagic.jpg" width="213" /></a></div><p></p><span><a name='more'></a></span><h3 style="text-align: left;">Proč jsem se rozhodla dát si pauzu?</h3><p>Představte si situaci, kdy každé ráno zapnete internet na telefonu a rovnou na vás bliká cirka deset až dvacet nepřečtených zpráv. Z těch dvaceti je polovina víceméně jen "Ahoj, dlouho jsme si nepsali, jak se máš?", další část je v pokročilém levelu té první, tedy: "Už mě fakt se*e, že neodpovídáš" a ta poslední část jsou věci, které nemohou počkat, protože se jedná o nějaké projekty, které vyžadují moji aktivní pozornost. </p><p>Pokud bych měla vyřešit všechno, strávila bych na facebooku minimálně celé dopoledne, možná půlku dne, v některých opravdu aktivních dnech i jeho celý zbytek. Proto vyřešíte především hořící projekty a kamarády, kteří jsou smutní z toho, že jste jim nestihli odpovědět. Modří už vědí, že to celé generuje toxickou past, která nutně generuje jen další smutné lidi z toho, že člověk neodpovídá. </p><p>V poslední fázi (kdy jsem se rozhodla, že je na čase si dát pauzu) jsem už byla paralyzovaná s každým vzetím telefonu do ruky. Cítila jsem určitou drobnou úzkost při každém otevírání jakékoli sociální sítě, byla jsem opravdu přehlcená. Taky tam ale dost možná byla určitá závislost na tomto typu sociálního kontaktu a reakčnosti, která mě u sítí držela zaháčkovanou a moc mi nedovolila ty sociální sítě vlastně neotevřít. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYciRICze8uFJBrTrDG6gXHOo9CWxZ6XfZiYkl_ySabzJbvoICc0L2wqFs9PDDfOlOU-dFuEzYFWbkrsvOavPWQOhWNigQkwXvPxEHY0J9Yptt8Ys4h05qKBy2wN4AsIxRhk_wbye1jBNK/s600/shoo_pirates_caribbean.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYciRICze8uFJBrTrDG6gXHOo9CWxZ6XfZiYkl_ySabzJbvoICc0L2wqFs9PDDfOlOU-dFuEzYFWbkrsvOavPWQOhWNigQkwXvPxEHY0J9Yptt8Ys4h05qKBy2wN4AsIxRhk_wbye1jBNK/w167-h200/shoo_pirates_caribbean.gif" width="167" /></a></div><p style="text-align: center;"><br /></p><h3 style="text-align: left;">Jak probíhal odchod?</h3><p>Jestli o tom lze cokoli říct, tak snad to, že to bylo náročné. Lidé se totiž ve chvíli, kdy jsem svůj dočasný odchod oznámila, proměnili na dva tábory - jeden tábor podporoval mé rozhodnutí omezit sociální sítě, ten druhý mě v podstatě zaživa pohřbil. </p><p><i>"A jak jako budeme v kontaktu, když nebudeš online? To už od tebe ale vůbec nebudu mít žádné zprávy. Co to je za pózu, to se jako snažíš být moderní, nebo co?"</i> </p><p>Tohle se opravdu děje. Fakt. Nakonec se ale podařilo ustálit se na čtyřech důležitých věcech: </p><p></p><ol style="text-align: left;"><li>E-mail</li><li>Telefon a sms</li><li>WhatsApp (pro jeden projekt navíc discord)</li><li>V těchhle časech mě můžete najít tady na tom místě</li></ol><p></p><p>Nastavení téhle na pohled jednoduché mechaniky trvalo týden. Týden trvalo, než jsem všem různě blízkým lidem, se kterými jsem potřebovala zachovat kontakt, vysvětlila, že to bez sociálních sítí jde. Nebo respektive bude muset jít.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6Xrmuuqakhe2dwzWD-EPZe5rKoFU_GaU8U15I2J5ovxPQkgyEUyEjEtNQNUNERpD4soGEgZWyfoG4Z7i2u-peyyr37UMyOZsAaEwVTRwCfnUT6F7VfCavpYF4wgZEUeIxOYGiFYMjoiXW/s315/800-1385924873.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="177" data-original-width="315" height="177" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6Xrmuuqakhe2dwzWD-EPZe5rKoFU_GaU8U15I2J5ovxPQkgyEUyEjEtNQNUNERpD4soGEgZWyfoG4Z7i2u-peyyr37UMyOZsAaEwVTRwCfnUT6F7VfCavpYF4wgZEUeIxOYGiFYMjoiXW/s0/800-1385924873.gif" width="315" /></a></div><p><br /></p><h3 style="text-align: left;">Jaké to bylo?</h3><p>Boží. Skvělé. Jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Nazvat se to dá mnoha způsoby. A mluvit bych o tom mohla hodiny. </p><p>Vypíchnu tedy alespoň to, co mi to skutečně dalo:</p><p></p><ul style="text-align: left;"><li>Kontakt se mnou fungoval podstatně lépe než kdy dřív.</li><li>Vyselektovalo to hodně zpráv, které by ani na facebooku nikdy nepřišly, kdyby to bylo jen o trochu složitější než kliknout na ikonku s mým jménem. </li><li>Objevila jsem novou kreativitu, o které jsem si myslela, že je ztracená - například napsala dvakrát padesát stran (první a druhý přepis) podkladu pro komix, na kterém pracujeme.</li><li>Nevypínala jsem zvuky na telefonu, takže se mi snad poprvé dalo skutečně dovolat.</li></ul><p></p><p>Co mě pobavilo a vlastně trochu vyděsilo bylo vlastní chování první den po odchodu ze sociálních sítí. Ikonku facebooku na telefonu (který nejde odinstalovat) jsem během dne bezděčně zapnula třikrát. </p><p><b>A co mi to vzalo? </b></p><p></p><ul style="text-align: left;"><li>Vůbec nic. 😃 </li></ul><p></p><p>Na sociální sítě jsem se vrátila jen protože za měsíc odjedu na Erasmus+ a ráda bych s kamarády skutečně zůstala v kontaktu. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtJ5Oui9rQpebovxnZOt1dSWY278R5ZXdGRQmgkYXod8xpBmZjLErBowr-7A3PhHZHMd2GWEvV0tffHQ0YQkwucb7Pfm7UK20xGYszyXSye8aZ2BB3qWRFni61Ox-LMqjeJ9KlObc8VlA5/s400/meda.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="273" data-original-width="400" height="218" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtJ5Oui9rQpebovxnZOt1dSWY278R5ZXdGRQmgkYXod8xpBmZjLErBowr-7A3PhHZHMd2GWEvV0tffHQ0YQkwucb7Pfm7UK20xGYszyXSye8aZ2BB3qWRFni61Ox-LMqjeJ9KlObc8VlA5/s320/meda.gif" width="320" /></a></div><p><br /></p><h3 style="text-align: left;">Jak dál?</h3><p>Rozhodně pokračuju v dobrém rozhodnutí nemít sociální sítě na telefonu. Hodlám facebook zapínat jen na chvíli během dne, ideálně spíš jednou za pár dní. Uvidíme, jak se do toho budu vracet, ale věřte mi (a v něčem se budu opakovat) - s omezením sociálních sítí šla nahoru moje kreativita, vnitřní pohoda, zplnohodnotnil se čas strávený s přáteli (protože jsem nevěděla, co se děje na sítích a tím pádem mi měli co vyprávět a bylo jim hloupé čumět do telefonu, když já jsem to nedělala) a zlepšily se moje pracovní výkony. Fakt. </p><p>Taky jsem zjistila, že bych se ráda vrátila k dopisování. Mám doma krabičku, ve které mám založené skoro všechny dopisy a pohledy, které mi kdy přišly a jejich zpětné pročítání mi dělá upřímnou radost. </p><p>Když jsem se vrátila, měla jsem na facebooku cirka 50 nepřečtených zpráv a více než 100 různých upozornění (a to i přestože mám většinu upozornění povypínaných). Postupné projití všeho mi celkem zabralo zhruba 4 hodiny času, jen první interakce (kdy jsem každému upozornění věnovala zhruba 2 minuty času) začala ve 3:11 a skončila 5:51 (podle toho, co tvrdí historie).</p><p><br /></p><h3 style="text-align: left;">Závěrem</h3><p>Pokud bych měla někomu vyvrátit největší svoji obavu a to, že lidé zapomenou, prošvihnu nějaké projekty a informace, musím říct upřímně, že mě až překvapilo, kolik úsilí lidé vložili do toho, aby se ke mně jejich zpráva dostala. Kolikrát mě překvapili v práci, když jsem to nečekala, co udělali pro to, abych se necítila odstrčená. </p><p>Mám kolem sebe skvělou diverzní bublinu lidí. Už předtím jsem to tušila, ale teď si toho vážím o to více. Pokud to chcete udělat, neváhejte. Třeba o sobě objevíte taky nějaké nové věci. ♥</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSfeVFBUHBSjqDtT5JKUJ54acN0MiAvbzIADajYuZviy8RUmKtZOUccRmN0O8FkRKrZnYEa2Z6kLbEuzRGUhZIs8Gj3pezpToIk_3cD2N22bQlHw__nfsh-MxntrXJzWxcvxcDGUxyqgiM/s400/2b6c01075a724d2ea724b5cfb9a54750.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="364" data-original-width="400" height="182" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSfeVFBUHBSjqDtT5JKUJ54acN0MiAvbzIADajYuZviy8RUmKtZOUccRmN0O8FkRKrZnYEa2Z6kLbEuzRGUhZIs8Gj3pezpToIk_3cD2N22bQlHw__nfsh-MxntrXJzWxcvxcDGUxyqgiM/w200-h182/2b6c01075a724d2ea724b5cfb9a54750.gif" width="200" /></a></div><p style="text-align: center;"><br /></p><h3 style="text-align: left;">Credits:</h3><p>Fotku fotil <a href="https://www.facebook.com/EXPit" target="_blank">EXPit thru lens</a>, velmi nízkonákladovou úpravu jsem provedla já, design fotky obstarala Nëya. Gify jsou posbírány po internetu. </p>Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-11072321775737505422020-02-15T17:47:00.002-08:002020-02-17T04:10:45.306-08:00Zklamání… Od nás samých.Dneska jsem vedla velice silný rozhovor na jedno netradiční téma. O tom, jak můžeme zklamat ostatní. Ale ne takovými triviálními věcmi jako je zklamání důvěry, odmítání odpovědnosti nebo podraz. To už se tak prostě děje a buď takové věci děláš, nebo ne. Buď jsi dobrý člověk, nebo ještě úplně ne.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Ale dnes jsme se dostali na jinou úroveň hovoru. O zklamáních, za která vlastně ani nemůžeme. Taková ta drobná, kdy si s vámi povídá člověk, co od vás něco očekává, ale vy jste vlastně úplně jiní. Možná hloupější. Možná moc alternativní. Možná moc přízemní. Zkrátka jiní.<br />
<br />
V životě se stává, že se lidé začnou chovat jinak, hlavně vůči vám. Že se jejich chování najednou otočí. Najednou už tam není nic, co to dřív drželo pohromadě. A není to nic, co by se dělo u letitých přátelství. Jsou to přesně ty zárodky, které buď rodí nová přátelství, anebo ne. A vlastně se může stát, že to něco tvrdě, surově a naprosto neúmyslně zavraždíte v očích druhé osoby. A čím víc se snažíte to opravit, tím horší to je. A frustruje vás to, jasně.<br />
<br />
Každého z nás někdo takhle vymazal. A my jsme určitě někdy někoho vymazali stejně. Ten frustrující pocit, kdy s tím druhým debatujete, máte pocit, že je úplně blbej… A on má úplně stejný pocit nazpět. Nebo jste něco neudělali včas. Nebo jen neudělali. Neomluvili se ve správnou chvilku. Nepoděkovali. Vznesli názor, který druhý považoval za absolutně irelevantní. Řekli nevhodný vtip. Promluvili, když neměli a řekli věci, které rezonovaly tam, kam nikdy neměli dorazit.<br />
<br />
Nevím, jestli se taková věc dá opravit. Možná časem. Možná odložením toho malého předsudku, který jsme si vytvořili, pokud si ho uvědomujeme.<br />
<br />
Já se dnes zkusím zamyslet a najít jednoho člověka, kterého jsem odsoudila příliš brzy. Jen pro to uvědomění. A taky vnitřně zkusím odpustit všem těm, o kterých cítím, že příliš brzy odsoudili mně. A že jich je pěkná řádka. :)<br />
<br />
Nebudu vás moderovat, ať to uděláte taky. Ale možná se vám pak maličko uleví a najdete odpovědi na dosud nezodpovězené otázky. Kdo ví?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSfeVFBUHBSjqDtT5JKUJ54acN0MiAvbzIADajYuZviy8RUmKtZOUccRmN0O8FkRKrZnYEa2Z6kLbEuzRGUhZIs8Gj3pezpToIk_3cD2N22bQlHw__nfsh-MxntrXJzWxcvxcDGUxyqgiM/s1600/2b6c01075a724d2ea724b5cfb9a54750.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="364" data-original-width="400" height="291" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSfeVFBUHBSjqDtT5JKUJ54acN0MiAvbzIADajYuZviy8RUmKtZOUccRmN0O8FkRKrZnYEa2Z6kLbEuzRGUhZIs8Gj3pezpToIk_3cD2N22bQlHw__nfsh-MxntrXJzWxcvxcDGUxyqgiM/s320/2b6c01075a724d2ea724b5cfb9a54750.gif" width="320" /></a></div>
<br />Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-17228797229817609042020-01-20T23:12:00.000-08:002020-02-15T17:52:56.362-08:00Jak odemknout svůj talent<i>„Chytím do ruky pero a prostě píšu, myšlenky plynou, nepřemýšlím.“ „Otevřu pusu a začnu zpívat. Nepřemýšlím o tom, jakým způsobem, nebo co. Prostě jen tak, pro radost.“ „Chytím do ruky pilu, hoblík a brusku a pod rukama mi prostě vzniká věc, skutečná věc.“ „Já se jen podívám na tabuli a ta čísla dávají smysl, ty pochody jsou neuvěřitelné, nemůže to být všechno jen náhoda. Ani nad tím nemusím moc přemýšlet, je to všechno přece logické!“</i> Talent. Záhadná vlastnost každého člověka. Ať je člověk skvělý mechanik, herec, řečník nebo učitel, za tím, že je v tom tak šikovný stojí nejen velká píle, ale často také právě talent.<br />
<br />
<a name='more'></a>Kde se talent vlastně bere? Vědci tvrdí, že v genetických buňkách. Věřící tvrdí, že je nám dáno od boha. Ale ve skutečnosti nikdo nemůže říct přesně, jak se dvěma umělcům může narodit matematik, nebo jak se jazykovědec může narodit do rodiny bez špetky jazykového citu. Talent je věc, která nepomíjí, neztrácí se, nebledne. Na rozdíl od naučených schopností nám talent zůstává „ve vínku“ celý život, často i bez pravidelných tréninků. A lidé si často ani neuvědomují, že talent mají. Zanedbávají ho, nepečují o něj, nerozvíjí ho.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<i>A jak tedy svůj talent najít, odemknout a věnovat mu dobrou péči? </i></div>
<br />
<h2>
1. S čím počítat předem </h2>
<br />
V prvé řadě je dobré říct, že <b>neexistuje žádný univerzální návod</b>, jak najít svůj talent. Každý člověk má svůj talent a je poměrně markantní rozdíl mezi talentem na manuální práci, na umění nebo na logiku. Objevování svého talentu, pokud o něm ještě nevíte, chce čas. Musíte mít <b>zdravou úctu k sobě sama</b> a především musíte umět <b>přijmout sami sebe</b>. Je třeba, abyste se byli schopní podívat se do zrcadla a vnímat se s respektem, který si zasloužíte. Protože ve chvíli, kdy sami sebe považujete za budižkničemu, máte malou šanci přiznat si, že byste v něčem mohli být dobří.<br />
<br />
Začněte třeba právě pohledem do zrcadla. Usmějte se na sebe a zkuste na sobě najít nějakou hezkou věc. Nebo vezměte do ruky papír a vypište vlastnosti, které si myslíte, že na vás může mít někdo rád. Jistě zjistíte, že jste vlastně docela fajn osoba.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6rZ7V6Hpyb63PAihAnncgd0xp-T0PKe0hreQ7qMDTNUkaZRTVDXHVhHSeOQZZn-X2P7Z36UuHGpOq08mCIAdYxMhlNMDcedwTytKkQvgag4FtnYSgH-1hc8DX4tlc8FBQywtJA1OIv1As/s1600/YES.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="281" data-original-width="500" height="179" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6rZ7V6Hpyb63PAihAnncgd0xp-T0PKe0hreQ7qMDTNUkaZRTVDXHVhHSeOQZZn-X2P7Z36UuHGpOq08mCIAdYxMhlNMDcedwTytKkQvgag4FtnYSgH-1hc8DX4tlc8FBQywtJA1OIv1As/s320/YES.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<h2>
2. Odkud začít s hledáním </h2>
<br />
Pro úplný začátek existuje jednoduchý a snadno zaměřitelný indikátor. Zkrátka a jednoduše je to činnost, která vás prostě baví. Je to dáno tím, že je pro vás daná věc jednoduchá, vidíte průběžné výsledky a máte z nich dobrý pocit. Vnitřně cítíte, že jste v tom lepší jak ostatní. <b>Ne na všechno, co nás baví, musíme mít talent, ale určitě nás baví všechno, na co máme talent. </b><br />
<br />
Tedy teď už si opravdu tužku a papír vezměte. Vypište si na levou stranu papíru do sloupce činnosti, které vás baví. Do druhého sloupečku si vypište činnosti, které si myslíte, že by vás v budoucnu bavit mohly. To, co jste napsali do pravého sloupečku, je odteď váš <i>to-do-list</i>. Udělejte si čas a radost. Napsali jste si tam krasobruslení? Zajděte na kryté kluziště. Napsali jste si vyřezávání? Najděte si nůž a kus dřeva a zkuste si do základu vyřezat dřevěnou figurku. Smysl toho sloupečku je vyzkoušet nové věci na jedno odpoledne. Třeba je váš talent právě mezi nimi. A levý sloupeček? Je v něm něco, co vás baví? Co vás naplňuje? Činnost, při které cítíte radost? Dělali byste to pořád a během nebo po praktikování té dané činnosti máte dobrý pocit? Pak možná žádný pravý sloupec není potřeba.
Možná je váš talent blíž, než byste ho čekali. Možná jste se ale celou dobu dívali na špatnou položku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiErXxSRzODMbFGzG__Y5U87oiUBdOj9QYtlM74YuoiCZd0Ke7PnnIvqPy8EFe8JhMxe6u28tnko-3qRQ7KMeOT7RJKzCU6R6etcDPaMNVDkYYpnbueGt2rlD33rnozi7BdWR5fYpRg3ngp/s1600/tumblr_mqx245P1TW1s50npio1_500.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="250" data-original-width="500" height="160" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiErXxSRzODMbFGzG__Y5U87oiUBdOj9QYtlM74YuoiCZd0Ke7PnnIvqPy8EFe8JhMxe6u28tnko-3qRQ7KMeOT7RJKzCU6R6etcDPaMNVDkYYpnbueGt2rlD33rnozi7BdWR5fYpRg3ngp/s320/tumblr_mqx245P1TW1s50npio1_500.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<h2>
3. Jak svůj talent odemknout </h2>
<br />
O některých činnostech se tvrdí, že jsme na ně v určitém věku už <i>příliš staří</i>. Touto lží nás krmí spousta zájmových aktivit, velice oblíbené je to ve sportovním odvětví, v logických odvětvích se pak tvrdí – mozek už ti neslouží jako zamlada. Umělci zas budou tvrdit, že budovat kariéru pozdě nemá smysl a tradiční řemesla budou se smíchem ukazovat výuční list a klepat si na čelo.<br />
<br />
Jistě, mířit hned od začátku na vrchol není vůbec špatné, leč je dobré začít s poněkud skromnějším cílem – <b>investovat do dané aktivity čas</b>. Ne nadarmo se říká, že čas je to nejcennější, co máme. Ráda používám větu: <b>„Není to o tom, jestli člověk má, nebo nemá čas, ale jestli si na to čas udělá.“</b> A to je slovo do pranice i pro vás – jste ochotni do toho investovat tu nejcennější věc? A jste ochotni opustit pro to i něco, co děláte dlouhodobě? Celý dosavadní život jste se věnovali chemii a najednou se chcete vrhat do baletu, stojí vám za to šlapat tu cestu od začátku? Jste připraveni poslouchat od vašich blízkých, že děláte chybu?<br />
<br />
Ano, příbuzní a kamarádi jsou nesmírně silným faktorem ve všech našich rozhodnutích. Často chodíme studovat něco, co nechceme, jen kvůli rodičům, často přihlédneme na kvality budoucího partnera na základě dojmu kamarádů. Často odkládáme to, co skutečně chceme, na základě přání jiných. Někam nejdeme, protože musíme dělat něco, co nás nebaví. Protože rodiče to platili. Protože kamarádi o vás nechtějí přijít.<br />
<br />
<b>Odemknutí talentu bývá nejbolestivější krok</b>. Často se totiž jedná o nutné opuštění komfortní zóny pro to, abychom se stali lepšími. A často to lidé vzdávají. Pak sedí doma, poslouchají zprávy o lidech, kteří to nevzdali a vzpomínají, jaké to tenkrát mohlo být, kdyby to také nevzdali. A jaké to mohlo být teď. Co mohlo být jinak, jaký život mohli mít.<br />
<br />
To, co teď napíšu, by pro každého člověka, který chce odemknout svůj talent, měla být mantra:<br />
<br />
<ul>
<li><b>Věnuj čas a lásku do věci, které tě baví. </b></li>
<li><b>Buď hluchý negativům, soustřeď se na pozitiva. </b></li>
<li><b>Neříkej, že je něco těžké, nazývej to výzvou. </b></li>
<li><b>Neboj se podstoupit riziko pro lepší zítřky. </b></li>
</ul>
<br />
Možná si teď říkáte, že je to jen další pozitivní řečnění. Že už to s talentem nemá nic společného. Ale odemykat talent má jednu výhodu oproti všem ostatním cílům, které vám různé motivace dávají. Často slyšíte o napínání plachet, o tom, jak být vůdcem. O tom nebát se riskovat. Proč jsou úspěšní lidé skutečně úspěšní. Když odemykáte talent, nemusíte být rozený vůdce. Nemusíte mít vysoké ambice. Nemusíte si stanovovat nemožný cíl. <b>A talent se nemusí stát náplní vašeho života, jen její běžnou součástí.</b> Pokud si svůj talent postavíte do lidské roviny s prací, rodinou a dosavadním plánem, nemusí se z toho stát vaše životní náplň, jen dobíječ energie. Odemknout svůj talent už jen za to stojí. Za ten pocit, když člověk přijde z práce a přestože je unavený, vezme do ruky dláto, dres, tužku a papír, knihu, kameru, fotoaparát nebo jinou kouzelnou hůlku. Klidně holé ruce. Vezme ji, použije a vytvoří malý zázrak, ze kterého má radost. To je ta chvíle, kdy se z talentu stává koníček. Volnočasová aktivita. A časem se třeba překlene v novou práci.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4Z18d8XEBfvnH9_FnmKy5KWL0ZwA1UWFj7Uc3ZFod7k_kgQmMcJCggCkFhHekQtN9VB3yQJnB4uKHUNkIzuc9Q8OZFukz2XKO2QzuCwqN4X7PCFybWpDHM2jFksRxVBb9Ps-_DEbtbpRB/s1600/tumblr_mqo9vj6f2x1sppmago1_400.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="240" data-original-width="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4Z18d8XEBfvnH9_FnmKy5KWL0ZwA1UWFj7Uc3ZFod7k_kgQmMcJCggCkFhHekQtN9VB3yQJnB4uKHUNkIzuc9Q8OZFukz2XKO2QzuCwqN4X7PCFybWpDHM2jFksRxVBb9Ps-_DEbtbpRB/s1600/tumblr_mqo9vj6f2x1sppmago1_400.gif" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<h2>
4. Péče o talent </h2>
<br />
Poslední bod už je spíš jen dodatek, protože pokud se vám skutečně podaří odemknout svůj talent, budete tento bod plnit intuitivně a rádi. Je to totiž ten bod, kdy si musíte stanovit, kolik času můžete a vůbec chcete do péče o svůj talent věnovat. Odpoledne a večery? Víkendy? Náhodné hodiny když přijde čas a chuť? Dva týdny v létě? Každou středu? Nebo celý život?<br />
<br />
<i>A konečná dobrá rada do budoucna</i> – <b>ve dvou se to lépe táhne.</b> Najít si tým nebo parťáka se stejným zájmem, ideálně se stejným talentem. Protože když má váš přítel stejný talent jako vy, nebude vám závidět lehký postup v činnosti, bude vám ho přát. Lidé, kteří danou činnost provozují, mají ji rádi, ale nemají na ni talent, mají přirozený sklon k závisti a nenávisti. Z pochopitelných důvodů se cítí špatně a mají tendence vás shazovat. To jsou rivalové. Poznáte je tak, že je vám v jejich blízkosti špatně, že podvědomě svůj talent brzdíte jen, abyste jim neublížili. <b>Najděte si parťáka, ne rivala</b>. A pokud máte čas, chuť, energii a správného kamaráda po boku, dokážete se svým talentem doslova to, <i>co budete chtít</i>.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU9w-JbMPN7QQwEh4EGszrmbRhqHm1vyUkNh3JwaDtC3tkCU9ag1ULomyO4oxPKU59IkOZauy6-UWgtnmA7gfZtlWJiljchE11PcOKlj8D9aZVFzIb30NvUxvdJMFGpgUsGk00es8GZr81/s1600/10.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="222" data-original-width="350" height="202" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU9w-JbMPN7QQwEh4EGszrmbRhqHm1vyUkNh3JwaDtC3tkCU9ag1ULomyO4oxPKU59IkOZauy6-UWgtnmA7gfZtlWJiljchE11PcOKlj8D9aZVFzIb30NvUxvdJMFGpgUsGk00es8GZr81/s320/10.gif" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-63252273060358284582018-05-28T11:22:00.003-07:002018-05-28T11:23:16.168-07:00A ty seš jako hérečka? Když máte stanovený cíl a konečně ho dosáhnete, prvotní euforii nahradí ta nejledovější sprcha, jakou můžete dostat - nevtipné vtipy lidí koexistujících ve vašem okolí. Nebo jenom lidi ve vašem okolí. Nebo prostě jen lidi.<br />
<div>
<a name='more'></a><br /></div>
<div>
Byla to vlastně nejdřív docela nevinná legrace. Já chtěla být herečka, hlásila jsem se na JAMU (opakovaně neúspěšně) a snila o tom, jak jednou, až budu hrát, budu mít na srdéčku klid a v duši mír (budoucnost vyzývavě zavrtěla obočím a hodila po mně zářivý americký úsměv). A všichni kolem mě mě bezmezně podporovali. </div>
<div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJvAuy31W_yoN9yK7JoBcMOo6d-Ky5PR6qONe4yC-TaFwdXutgYuidcXB_DDXcKjk4c7rus5hbxBe0NJmNx8UHm10YmM-GcGRkwMIHACBxebmwEqYsIUrsElp6Agsyrf0QThhbzblvkQiA/s1600/08082013201219.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="233" data-original-width="349" height="132" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJvAuy31W_yoN9yK7JoBcMOo6d-Ky5PR6qONe4yC-TaFwdXutgYuidcXB_DDXcKjk4c7rus5hbxBe0NJmNx8UHm10YmM-GcGRkwMIHACBxebmwEqYsIUrsElp6Agsyrf0QThhbzblvkQiA/s200/08082013201219.gif" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Pak ale přišel zlom. Přijali mě do opravdového divadla na opravdovou dohodou za opravdové peníze na opravdové herectví! Whee! První okamžik byl plný čirého štěstí. Krucinál, vždyť se ze mě je opravdová herečka.</div>
</div>
<div style="text-align: center;">
...</div>
<div style="text-align: center;">
<i>No právě... Ze - mě - je - opravdová - herečka. Krucinál...</i></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Když vám najednou dojde, že jste se katapultovali jednou dohodou s nadpisem herečka mezi "profesionály" a je úplně jedno, že jste úplně stejní jako před tím. Jakoby to, že člověk vydělává divadlem, najednou změnilo celou jeho karmu. A to není subjektivní. To je chování lidí...</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
O to hůř, že divadlo, ve kterém hraju, je pod divadlem Bolka Polívky. Chcete slyšet, kolikrát jsem slyšela citaci "Ho*no hérečka, ku*va je to!"? A chcete slyšet, kolikrát mi to přišlo vtipné? Well... Možná ještě potřetí. Víckrát už ne.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLd6yuHm47X405NDm0U2RJcJczzC0eHlAYodbArecNybwdjfnbksmkhU_63j40yx7vX947FjLV3tDbTFhOFEGwq2CD35634uCuveFpahMj4t2vW-CuDVKxUau9e-QqGUva_iXISu72FrP_/s1600/oh-please.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="282" data-original-width="360" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLd6yuHm47X405NDm0U2RJcJczzC0eHlAYodbArecNybwdjfnbksmkhU_63j40yx7vX947FjLV3tDbTFhOFEGwq2CD35634uCuveFpahMj4t2vW-CuDVKxUau9e-QqGUva_iXISu72FrP_/s200/oh-please.gif" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Pak přichází jiný stav. Například, když máte workshop na Animefestu, prezentujete se jako herec, abyste dokázali, že máte nějakou průpravu a přijde k vám někdo, že se s vámi chce vyfotit. Je úplně jedno, že jste ten nejposlednější béčkový herec z toho nejposlednějšího béčkového divadla. Prostě jste herec. Sakra, lidi! Jako jo, je to super, ale já nejsem žádnej podělanej [:jútuber], já teprve kariéru buduju. Nestrašte, že to, že jsem herec ze mě automaticky dělá někoho, s kým stojí za to se fotit jen tak! Foťte se se mnou, až to bude stát za to a nebudu si u toho připadat jako namyšlená blbka, která ještě nic nedokázala a už se s ní lidi fotí! A k tomu mi moc pomůže, když můj milovaný spolubydlící dodá: "No, tobě hrozně stoupl nos od té doby, cos podepsala to divadlo!" - Kámo... To je měsíc zpátky. A od té doby jsem tu přespala tak možná tři dny. A mluvili jsme spolu zhruba pět minut! I kdyby to byla pravda, ty ještě nemáš podle čeho to porovnávat, krucinál! </div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5p92JiI6sV_Z9pX6yHl-K6CcyCm3LpKDhSw7YWNCmyF2__vYyGFa7JvPUPed_78rEckIbjJNgNq5ILUR7nHgs6cpOla6sH_twZOG4qPW5eG-y6JdY6CV2G9vl_6xOpj_QxMR3kK-XPxtO/s1600/800-1385924873.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="177" data-original-width="315" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5p92JiI6sV_Z9pX6yHl-K6CcyCm3LpKDhSw7YWNCmyF2__vYyGFa7JvPUPed_78rEckIbjJNgNq5ILUR7nHgs6cpOla6sH_twZOG4qPW5eG-y6JdY6CV2G9vl_6xOpj_QxMR3kK-XPxtO/s1600/800-1385924873.gif" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
A jaká další skvělá věc? Když jedete na trénink s vašim divadlem! Protože nemáte vystudovanou žádnou školu a celý život jste hráli ochotnicky, nejspíš vám věta: "Ale, tohle je úplně zbytečná otázka, to se zamýšlíš úplně blbě... Ale to je ten tvůj amaterismus, chápeš..." dává smysl. Mě taky. Je to fér, neumím trénovat divadlo na úrovni a efektivitě profesionálů. Ale když tuhle větu slyším už po dvacáté během čtyř hodin... Já krucinál chápu, že jsem zatrolený amatér, ale to, že mi budete říkat, že jsem amatér, můj problém nevyřeší! Já chci jen sakra vědět, jestli je tahle zatracená rekvizita na začátku téhle scény na tomhle zatraceném místě nebo na tamtom zatraceném místě! Abych zatraceně věděla, kam si pro ni mám zatraceně dojít! Zatraceně! </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOyGAHLS-ZubkaySCsiTwc4lkxRZ9BEaTUbajjH0XyqgNxWsuaFuCU4JwLroE4G7aEYkd1-_8p_rUPd7Uty9WV3MifBAsaoxzrVQBOMRZZfkpSNdWIFKTcsM-GnYG2XlhZNQhFWj_lWTRZ/s1600/09082013182632.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="176" data-original-width="315" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOyGAHLS-ZubkaySCsiTwc4lkxRZ9BEaTUbajjH0XyqgNxWsuaFuCU4JwLroE4G7aEYkd1-_8p_rUPd7Uty9WV3MifBAsaoxzrVQBOMRZZfkpSNdWIFKTcsM-GnYG2XlhZNQhFWj_lWTRZ/s1600/09082013182632.gif" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
A perlička na závěr? Miluju, když trénuju baletní scénu podle skutečného baletu, makám na tom čtyři hodiny, utahaná jak štěně, zpocená jak čuně, abych celou sestavu mohla parodovat a dělat to záměrně špatně... Ale, to už je holt riziko povolání, nu.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGnapYKY_8J6l7spSfN7JvAUnSq7vU4lMCZzVPM-FQkaEwERNzeMkk3xfj-dHNps6I_Nlgz5zAwVN3o_PLiT_CRIMLsjcqEZkQs076Rw3ncoor92QTVLUuPyGdcY-ZgD0hf-cw6fZIcuMo/s1600/tumblr_mmwlsdSL9z1qlka8ko1_250.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="207" data-original-width="207" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGnapYKY_8J6l7spSfN7JvAUnSq7vU4lMCZzVPM-FQkaEwERNzeMkk3xfj-dHNps6I_Nlgz5zAwVN3o_PLiT_CRIMLsjcqEZkQs076Rw3ncoor92QTVLUuPyGdcY-ZgD0hf-cw6fZIcuMo/s1600/tumblr_mmwlsdSL9z1qlka8ko1_250.gif" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-92056949955782238882018-05-10T19:57:00.000-07:002018-05-10T19:57:07.013-07:00Jak se fotí ve spodním prádleRozhodla jsem se, že pokořím další svoji hranici. Nafotím odvážnější fotky pro své portfolio... No a... Bylo to divné. Jakože fakt.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixx4tiF2QoR3j9I0Mx_7RM-pVtm16vGOexZ1VeAldj-RDGz_Xv2JEVJ3087UgUHbN8TirX7rnjsZSIC05pcB3-xB_qXgH2oSqDasMgKwT-iklcWK3gtdFgCIVdif7UyQUJR5wat5wJrCcx/s1600/tumblr_n00mw4sP9i1sjvhqso1_400.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="216" data-original-width="381" height="113" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixx4tiF2QoR3j9I0Mx_7RM-pVtm16vGOexZ1VeAldj-RDGz_Xv2JEVJ3087UgUHbN8TirX7rnjsZSIC05pcB3-xB_qXgH2oSqDasMgKwT-iklcWK3gtdFgCIVdif7UyQUJR5wat5wJrCcx/s200/tumblr_n00mw4sP9i1sjvhqso1_400.gif" width="200" /></a></div>
<br />
<br />
<a name='more'></a>Začalo to jednoduchou výzvou.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<blockquote class="tr_bq">
Takže sháním někoho, kdo by měl zájem dělat mě modelku u některé z následujících možností:<br />
- odvážnější fotky - tady je potřeba ochota jít alespoň do spodního prádla, chtěl bych si pohrát s osvětlením a odrazama</blockquote>
<br />
<br />
A víte, co si řekla Domča? To zní zajímavě, to je nová výzva. Eh...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6rZ7V6Hpyb63PAihAnncgd0xp-T0PKe0hreQ7qMDTNUkaZRTVDXHVhHSeOQZZn-X2P7Z36UuHGpOq08mCIAdYxMhlNMDcedwTytKkQvgag4FtnYSgH-1hc8DX4tlc8FBQywtJA1OIv1As/s1600/YES.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="281" data-original-width="500" height="179" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6rZ7V6Hpyb63PAihAnncgd0xp-T0PKe0hreQ7qMDTNUkaZRTVDXHVhHSeOQZZn-X2P7Z36UuHGpOq08mCIAdYxMhlNMDcedwTytKkQvgag4FtnYSgH-1hc8DX4tlc8FBQywtJA1OIv1As/s320/YES.gif" width="320" /></a></div>
<br />
A tak jsem odepsala, domluvili jsme si termín, já nadšeně posbírala sladěné spodní prádlo a košile a vydala se na cestu v domluvený termín. Až když jsem překročila práh fotografova bytu, nejistě jsem si začala kousat ret. Protože jedna věc je mluvit o tom, druhá věc je čelit tváří velkému, bílému plátnu, které avizuje blížící se skutečnost.<br />
<br />
Nasucho jsem polkla a šla se převléct. Zatím jsem brebentila své jednoduché podmínky - žádné označování na fotkách a svobodné schvalování výběru výsledných, zveřejněných fotek. Protože facebook je peklo. Facebook vám to dá sežrat a bohužel nejen virtuálně.<br />
<br />
Dohoda padla a já poprvé vykoukla z koupelny s mírně se červenajícími tvářemi a zahanbeně sklopenýma očima. Jak kdybych prováděla nějakou špatnost. Je tu totiž jeden drobný faktor - i přes sebevědomé vystupování nejsem žádná modelka a ne, že bych se svojí postavou nebyla spokojená a tak, žejo. Ale jakmile vám dojde, že to fakt bude na fotkách všechno vidět a bude to veřejně pro všechny náhodné vouchyláky. A taky to uvidíte především vy. A budete muset čelit tomu, co tam nebude dobré.<br />
<br />
Nádech, výdech. Opatrně jsem se posadila na lesklou odrazovou plochu a ignorovala nervózní kapičku stékající po spánku mučivě pomalým tempem. V žaludku se mi rozprostřel nejistý pocit. Ten, který vám do mysli hází červenou, zoufalou kontrolku - to, co děláš, bude mít trvalé následky! Podobný pocit jsem měla naposledy v šestnácti, když jsem si nechávala nastřelit třetí náušnici, takže mě to přirozeně překvapilo a ještě víc znervóznilo.<br />
<br />
Teď by bylo dobré představit pana fotografa. Je to člověk, který fotí larpy, které pořádám. Není to profesionál, ale focení je jeho velký (a drahý) koníček. Nutno podotknout, že s jeho fotkami jsme byli vždy spokojení. Takže jsem šla alespoň s tím vědomím, že za mnou fotograf nezamkne a nevytáhne penis. A pak tu byla ta jistota, že skutečně nezveřejní nic, co by se mi nelíbilo.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6D0KolwsctG1XB1hUrGU-ygY0VBsWhsGbccaR-IblyiFNtKrZbxsRzrF48fnPDSKSsE28tvV9GIs9-n-mykCTWSA0ywzSp1YxMu-hZG4ywxyS842Z9Nt6CnQ1TYGIu0d4bjiFCIrEjhaf/s1600/tenor.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="240" data-original-width="500" height="153" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6D0KolwsctG1XB1hUrGU-ygY0VBsWhsGbccaR-IblyiFNtKrZbxsRzrF48fnPDSKSsE28tvV9GIs9-n-mykCTWSA0ywzSp1YxMu-hZG4ywxyS842Z9Nt6CnQ1TYGIu0d4bjiFCIrEjhaf/s320/tenor.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br />
No a tento pan fotograf mi stál hledáčkem v tvář a po spánku mu stékala úplně stejná kapička jako mě. Při bližším zkoumání, na které jsem při ležení a pokusech o to tvářit se nějak přirozeně normálně měla spoustu času, jsem zjistila, že se mu ruce dost třesou a že jeho pohyby jsou dosti nervózní. To mi rozlilo v mé malé dušičce klid, že nejsem jediná nervózní přítomná.<br />
<br />
Hodinu a půl dlouhé peklo pro obě zúčastněné strany skončilo poklidně. Já se oblékla a společně jsme se na fotky podívali. Přestože nejspíš nikdy nenajdu odvahu jich zveřejnit víc, než těch pár, které zveřejnil fotograf a také nikdy nenajdu odvahu se k nim přiznat, musím uznat, že účel celé fotografování splnilo. Já si nepatrně zvýšila sebevědomí, fotograf vyzkoušel zase své nové hranice a já mám fotky do portfolia.<br />
<br />
Pro ukázku si troufám jich pár přiložit. Jsem v klidu, vážně...<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8rBu2tM3Lv7wUy1_L7nCSoUYdy_tP7hR6RnzOHcJ9ssplqOQI8hHxApfNlIN_5UEHt4xQ_PRGoBsZHuE4mOci-WfkooZrZwdws3ko07_cst1wUoHQmueqn8aeC4XokBMaQChiTMmpSGP-/s1600/tumblr_m7qwj4FWic1rz9naqo1_500.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="300" data-original-width="292" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8rBu2tM3Lv7wUy1_L7nCSoUYdy_tP7hR6RnzOHcJ9ssplqOQI8hHxApfNlIN_5UEHt4xQ_PRGoBsZHuE4mOci-WfkooZrZwdws3ko07_cst1wUoHQmueqn8aeC4XokBMaQChiTMmpSGP-/s320/tumblr_m7qwj4FWic1rz9naqo1_500.gif" width="310" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOcIxtTIp5hV8gPPghA3HTPjk_e30OrWGrQxUr_azasB-9k4nlrWeoN-ysgG5yP6wfY-Ij3tGAT17jfSjTYBiigloCJp1hZPmg6AtLJMjneRs1WVHtJ3dsGuva3q8yJlgE5HzA4wnnFADW/s1600/KVE_9371.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1069" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOcIxtTIp5hV8gPPghA3HTPjk_e30OrWGrQxUr_azasB-9k4nlrWeoN-ysgG5yP6wfY-Ij3tGAT17jfSjTYBiigloCJp1hZPmg6AtLJMjneRs1WVHtJ3dsGuva3q8yJlgE5HzA4wnnFADW/s320/KVE_9371.JPG" width="213" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjODsJH95fjCVCbhQ6dxIxWFrUDmZjSg23UfWHPaZP09vC8Q3HkzASVJBlnAvKk6yitdD2M1lUSEh52Iw4gEEaX65wQPBw3KP5bIpux_-L0NTUhe2krL9apMI6uUgceUznDb9vyLsaHr2MF/s1600/KVE_9372.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1069" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjODsJH95fjCVCbhQ6dxIxWFrUDmZjSg23UfWHPaZP09vC8Q3HkzASVJBlnAvKk6yitdD2M1lUSEh52Iw4gEEaX65wQPBw3KP5bIpux_-L0NTUhe2krL9apMI6uUgceUznDb9vyLsaHr2MF/s320/KVE_9372.JPG" width="213" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4UIs657saoKgxiF5raEOJ4OWTgLwJxftxDhdGIfcPWYIwL2dKcze675KRNPvEhQSbXls-tdermcG6y0eH6aEiNFdUbahemS0nEeLPTeOiLxNli4Z2E3xtMNxsrbsgHvm9gpF2nlYrj3qs/s1600/KVE_9073.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4UIs657saoKgxiF5raEOJ4OWTgLwJxftxDhdGIfcPWYIwL2dKcze675KRNPvEhQSbXls-tdermcG6y0eH6aEiNFdUbahemS0nEeLPTeOiLxNli4Z2E3xtMNxsrbsgHvm9gpF2nlYrj3qs/s200/KVE_9073.JPG" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgItRJ0BU5Yn_VsmVGnUDABLBL1pKfKeNOaV_PBZo6tiHP9RCEAkCTyyJCa54bXL8C49fDgaAjdIqHZZCWpdwZ28XM66rqEZqaOOzKm3vgxHwTUyEqf2QDna_1KMYtDleKcFy6blbsSJI7X/s1600/KVE_9234.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1069" data-original-width="1600" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgItRJ0BU5Yn_VsmVGnUDABLBL1pKfKeNOaV_PBZo6tiHP9RCEAkCTyyJCa54bXL8C49fDgaAjdIqHZZCWpdwZ28XM66rqEZqaOOzKm3vgxHwTUyEqf2QDna_1KMYtDleKcFy6blbsSJI7X/s200/KVE_9234.JPG" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheLWzhydqUQLWP9K4htIHLvlnhwS30ee1sLIXQ-DoMqXcz53_hpF2IteL2SLB1GoHyf_m-armeMKpKbU14L1xaP5o8B9NmVznj7K9ukmnDSw4IBNHjiXDv1IIohOxIAy3Gb_KGcnRGebn7/s1600/KVE_9235.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1069" data-original-width="1600" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheLWzhydqUQLWP9K4htIHLvlnhwS30ee1sLIXQ-DoMqXcz53_hpF2IteL2SLB1GoHyf_m-armeMKpKbU14L1xaP5o8B9NmVznj7K9ukmnDSw4IBNHjiXDv1IIohOxIAy3Gb_KGcnRGebn7/s200/KVE_9235.JPG" width="200" /></a></div>
<span style="text-align: center;"> </span><br />
<span style="text-align: center;">A dvě maličko... Jak to nazvat... Odvážnější? (kapička potu nejistě stéká)</span><br />
<div style="text-align: right;">
<span style="text-align: center;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWJsr2OMtqCL-dUJ3NmcyGOQ_upn5frDwu4rMdn4-3UJgKfqH9fCGARq78NpVuocNeIsWcCwCw7Uys3yvizGYq2pe4A5EZx4jDgXC5RGF-gcITywwVXGLf4lxtarupjrG-D2NR59_7iLaV/s1600/32215240_1811011165872168_6351181488800661504_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWJsr2OMtqCL-dUJ3NmcyGOQ_upn5frDwu4rMdn4-3UJgKfqH9fCGARq78NpVuocNeIsWcCwCw7Uys3yvizGYq2pe4A5EZx4jDgXC5RGF-gcITywwVXGLf4lxtarupjrG-D2NR59_7iLaV/s200/32215240_1811011165872168_6351181488800661504_o.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPwoZV65_7ReexAxaTikh6Or0Is-WwiJSPPmJIG1KAj2l-4MmuwkmywKKU29mt_0tECBZ0OjNCqYMG6DJX8OaPcD5X8xk7vm09X9l6Z6dqvENcrjaoy5SKlJwTs1PguHpLkYsWVhYs0ErA/s1600/32169155_1811011192538832_1881358394778976256_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPwoZV65_7ReexAxaTikh6Or0Is-WwiJSPPmJIG1KAj2l-4MmuwkmywKKU29mt_0tECBZ0OjNCqYMG6DJX8OaPcD5X8xk7vm09X9l6Z6dqvENcrjaoy5SKlJwTs1PguHpLkYsWVhYs0ErA/s200/32169155_1811011192538832_1881358394778976256_o.jpg" width="200" /></a></div>
<span style="text-align: center;"><br /></span>
</div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-20246526217718992502017-03-07T08:46:00.001-08:002021-08-24T16:30:42.602-07:00Jak být pořádným zaměstnavatelem<div style="text-align: justify;">
1. Vy_ebávejte se zájemci o zaměstnání.</div>
<div style="text-align: justify;">
2. Obcházejte pravou náplň práce slovy jako "komunikace s klientem" a "nechceme nikoho z call centra".</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Aneb jak to probíhá, když hledáte práci, která neobsahuje smažení kuřete nebo skládání hamburgerů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Hledání práce je proces poměrně bolestivý. Nicméně když už hledáte víc jak měsíc, máte kromě otrávenosti a zoufalosti jednu výhodu oproti ostatním - rozumíte jedovatému jazyku zaměstnavatelů. Já za poslední dva měsíce prošla kolem 15 pohovorů a většina z nich probíhá úplně stejně. Takže na co si dát pozor a čemu se vyvarovat?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je dobré prvně říct něco, co nečeká nikdo, kdo ještě práci nehledal - jedná se o proces, který klidně může trvat roky (kamarád hledá práci druhým rokem, sestřenice na dobrou práci čekala rok.) Proto doporučuju nedělat moji chybu - nebýt namyšleně naivní a myslet si, že "lepší" práci získáte první nabídkou na jobs.cz (ne, pozice kontrolóra, manažera ani vedoucího provozovny ještě nemusí nutně znamenat <u>dobrou</u> práci).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Než začnete z nezaměstnanosti hledat práci, zařiďte si drobný vedlejší příjem, nebo prostě jděte na úřad práce, i kdybyste se měli červenat až v trenkách (či kalhotkách) a měli před známými zapírat, že pobíráte dávky. Na otázku "co děláš?" hlavně neodpovídejte "jsem na úřadu práce, ale jen na chvíli než něco najdu", protože se to okamžitě dozví vaše nejméně oblíbená učitelka ze střední školy a okamžitě to vykecá všem vašim známým, ke kterým se dostanete. Tohle naštěstí není moje zkušenost, ale zkušenost spolužáka ze střední:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<ul>
<li style="text-align: justify;">"Dobrý den, pančitelko! Jak se máte?" </li>
<li style="text-align: justify;">"Ach, slečno Duff! Slyšela jste, že pan XYZ je na pracáku?" </li>
<li style="text-align: justify;">"Aha, vážně?" </li>
<li style="text-align: justify;">"Já jsem vždycky říkala, že to nikam nedotáhne!"</li>
<li style="text-align: justify;">"Hmm... A jak se máte?"</li>
<li style="text-align: justify;">"No strašný, ti prváci letos jsou příšerní! A co vy, co děláte?"</li>
<li style="text-align: justify;">"Generální manažerku v IBM..." ... bych chtěla dělat (dodávám v duchu).</li>
</ul>
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFvi6nV9G1xbfd8VH5s_grDMFzbxDdFtIr3AkSP0DYha5SAZbOQyPn9fXZiGSFm1UW6Eu9Bynmjb3uHkoLxfGdAL1tSZzaVnVnPHXP0jMADu1_M9m7nc8t5F98K8a-vX7k_aUL-NqubZw5/s1600/what.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="161" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFvi6nV9G1xbfd8VH5s_grDMFzbxDdFtIr3AkSP0DYha5SAZbOQyPn9fXZiGSFm1UW6Eu9Bynmjb3uHkoLxfGdAL1tSZzaVnVnPHXP0jMADu1_M9m7nc8t5F98K8a-vX7k_aUL-NqubZw5/s320/what.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span id="goog_1464448170"></span></div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile jste zajištění, můžete v klídečku čekat na nějakou docela zajímavou nabídku, každý týden si dát dva pohovory a zbytek trávit válením se v houpací síti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bohužel, mně nikdo na začátku neřekl "zařiď si drobný příjem, potrvá dlouho než najdeš práci" a tak jsem se vrhla do víru jobs,cz, jenprace.cz, Anoncí a proplouvala mořem inzerátů, které jsem ještě ze začátku měla energii třídit na "super nabídka", "sem napíšu až když mě nikde nepřijmou" a "sem bych nikdy nenapsala". Můj entuziasmus byl na nejvyšší míře, dokonce i předtím než jsem vkročila do pohovorové místnosti. Pokud nás na místě sedělo víc, strašně jsem se divila, proč všichni mají ty protáhlé obličeje. No a přímo na pohovoru jsem naivně mluvila PRAVDU! Teď vám tedy sdělím jedno důležité, praktické pravidlo: Na pohovoru NIKDY neříkejte pravdu. Raději si vymyslete tři roky praxe i kdybyste letos maturovali, odkývejte svoje znalosti pokročilého programování a když mluvíte o minulosti, nikdy neříkejte svoji dávnou vlastnost, která už je dávno za vámi.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<ul>
<li>"Proč jste vlastně začala studovat IT, když vás to nebaví? Abyste nám za měsíc neutekla právě do nějaké IT firmy." </li>
<li>"Protože v patnácti člověk moc neví, co ho bude bavit nebo co od života chce. A já stejně. Jediné, co jsem věděla, je, že nechci dívčí kolektiv, protože jsem na základní škole neměla moc dobrou partu. Ale na střední jsem měla samé kluky, tak jsem zjistila, že na pohlaví nezáleží, že jde hlavně o partu."</li>
</ul>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Výsledek: No, vzhledem k tomu, že nemáte ráda dívčí kolektivy... Bohužel.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tudíž vždycky si stůjte zatím, že jste odjakživa byli: týmovým hráčem, se všemi jste vycházeli, samostatní, učenliví a hlavně teď už všechno umíte. A pokud neumíte, hlavně to neříkejte, řekněte, že můžete nastoupit až za dva týdny a celé dva týdny se, jak se říká, šroťte. Protože vy to prostě budete umět! Při prvním setkání s PR/HR (personal recruitment) nasaďte široký úsměv, najděte všechny zbytky svého entusiasmu a všechno odkývejte. Nástup možný včera, dnes i zítra!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIMS4MvsZk6JSP_cMJSpKn3_Ws6B52ao6DWRGP_3KYt2CbL7hPXWU7Oq1ZHU4wO-OvCv9tYayRr0uf8bh3fAHfbCO-mpjxZZREQIEQR4aNG7z1kFleHTQev-hqOMPdk0KAn71O3gA3XX5u/s1600/Im-Adorable-Wreck-It-Ralph.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="138" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIMS4MvsZk6JSP_cMJSpKn3_Ws6B52ao6DWRGP_3KYt2CbL7hPXWU7Oq1ZHU4wO-OvCv9tYayRr0uf8bh3fAHfbCO-mpjxZZREQIEQR4aNG7z1kFleHTQev-hqOMPdk0KAn71O3gA3XX5u/s200/Im-Adorable-Wreck-It-Ralph.gif" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud tedy máte zvládnutý pohovor, zeptám se ještě o krok zpět. Jak jste na tom s životopisem? Protože já můžu bezpečně říct, že mám úžasný životopis. Také mi z každé třetí nabídky odepíší, což je poměrně dobré skóre (kamarád poslal jednou životopisů cirka padesát, odepsalo mu dvacet, pohovorů měl deset, na pěti mohl nastoupit a nakonec nastoupil někde úplně jinde).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Než jsem se ale k dobrému životopisu dostala, sestával se z fotografie, data narození, národnosti a popisu sebe sama. Měla jsem jedinou verzi - v češtině a všem jsem posílala to samé. Že praxi mám sice minimální, ale jsem komunikativní a týmový hráč. Z toho se později staly dovednosti: týmový hráč, vůdčí schopnosti, komunikativnost, práce s lidmi, kreativita, cílevědomost, ochota učit se novým věcem, znalost psaní všemi deseti prsty, certifikát z používání ekonomického systému MoneyS3, Z mírně pokročilé angličtiny se stala sekce Jazyky: Angličtina level B2, Čeština level C2, rodilý mluvčí - skvělé gramatické schopnosti, Ruština a Němčina level A1. Moje praxe obsahovala dvě věty: Kromě praxe ve svém oboru (IT) jsem také pracovala téměř rok z domu coby kategorizátorka webů a dále jsem měsíc strávila ve Špindlerově mlýně coby číšnice na horském hotelu. Moje rodina vlastnila 25 let restauraci, tudíž praxe v tomto oboru mi rozhodně není cizí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V současné době má můj životopis skoro tři strany na tisk, rozepsala jsem každé "hov_o" a mám ho i ve verzi anglické. Protože když si praxi nevymyslíte, máte jí prostě málo. A pozor, musí to být praxe dlouhá a obsáhlá, běda jak bude třeba jen půlroční! A nedej bože že budou tři půlroční. Ale pozor! Pokud je vám tolik co mně (tedy 21), nesmíte praxe mít zase moc. To jste si ji totiž museli vymyslet. A verzi životopisu mám pro každý obor (gastronomie, technologie, management, atp.) jinou. Ještě že anglický životopis chtějí jen v IT!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, já vím, byla jsem stejná. Taky jsem si o takových jako já myslela "je jen neschopná, kdoví co na těch pohovorech kváká, mně by se to nestalo". Prostě budu svá, však mám charisma, oni budou vědět, koho přijmout. Přeju hodně štěstí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfRNq6cHuWcVJCyHpYzXqZjrIpmHN5stEEtVRW8DdQF6tHVNE55t0ralP3KQ4emN8mjHPnZGs6G7XHlIbU7xLEwLr2lzNrYAq2DhyekjaGBKBo2lN3_VxSpjO0tyriFm1Ljf6CiaIKznU-/s1600/what.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="161" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfRNq6cHuWcVJCyHpYzXqZjrIpmHN5stEEtVRW8DdQF6tHVNE55t0ralP3KQ4emN8mjHPnZGs6G7XHlIbU7xLEwLr2lzNrYAq2DhyekjaGBKBo2lN3_VxSpjO0tyriFm1Ljf6CiaIKznU-/s320/what.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a poslední fáze je rozpoznat, o jakou práci se vlastně jedná. Protože nepoznáte větší parchanty než jsou zaměstnavatelé, dovolte mi trošku vás poučit. Většina inzerátů na pozice s klíčovými slovy jako sales, manager, operátor, administrativní, market, marketing, akcie nebo finanční jsou pozice na tzv. Točny lidí. Točna lidí je pro mě už jako sprosté slovo - jedná se o práci, kam přijmou téměř každého a ten každý většinou vydrží tak dva měsíce. Dá se to docela dobře poznat už u samotného pohovoru - neptají se na podrobnosti o vás, jen vám odříkají náplň práce ("Hlavně nechceme nikoho z callcentra, není to vnucování lidem, jen se s nimi prostě pobavíte a když budou mít zájem, produkt jim nenásilně nabídnete. Většinou moc lidí nepřijímáme, jde nám o dobré jméno společnosti.") a následně vás pošlou domů s tím, že se ozvou do druhého dne (a to i přes fakt, že jste pohovor dvakrát přeložili, nebo jste přišli pozdě). A druhý den tradá hujdá, postoupili jste do druhého kola, nebo (nejlépe) můžete nastoupit hned v pondělí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako člověk, který ze zoufalství studentského života dělal mezi jinými i podomní prodej nebo v call centru, dokážu takovou věc vycítit na sto honů. Jen ještě nejsem zběhlá v tom, jak najít takovou práci, kde by tohle nebylo. Tudíž já, která na začátku hledala pozici generálního ředitele IBM, teď hledám práci v kavárničce nebo v knihkupectví. Chci 10 000 hrubého a dejte mi všichni pokoj!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se platového ohodnocení týče... Je to past! Protože nikdy nevíte, jestli jste si neřekli moc, nebo málo. Řeším to univerzální odpovědí: "Abych se přiznala, v pracovním procesu ještě nejsem zběhlá, mám tedy tendence se podceňovat. Proto si říkám 10 až 12 tisíc." A podle reakce PR poznáte, jak moc jste se podcenili, nebo trefili. Protože každý PR se zeptá "Hrubého?" nebo "Čistého?". Pokud se zeptá, jestli hrubého, což odkývete a on pak s úsměvem řekne "tak to nejspíš dostanete víc", nejspíš jste narazili na pozici, kterou pak budete moct dělat i při studiu, nebo na nějakou základní s možným kariérním růstem. V horším případě jste našli skutečnou práci za minimální mzdu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud se vás PR zeptá se zvednutým obočím: "Čistého?" a nejlépe dodá "Doufám!", buď jste narazili na dobrou práci za slušné peníze, nebo jste narazili na točnu lidí. Protože pak taky může následovat věta "No, my totiž do základu poskytujeme 10 000 čistého plus provize." A pozor! Slovo provize většinou značí, že žádáte o pozici, která obsahuje jedno ze slov: sales, manager, operátor, administrativní, market, marketing, akcie nebo finanční.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheWl7STYK9keIeA5k-m2YAsgpDuD5Xq6Sleo71CPuB-hCxBh-OJfe-wvqlxRNxh8TINOixRCF98magzAgD44Wiqjl3wzsPFNbevMkaxZQMecsrtui5sl6tYz61s2WV2oD3ymCwcOesxx96/s1600/giphy+%25281%2529.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="152" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheWl7STYK9keIeA5k-m2YAsgpDuD5Xq6Sleo71CPuB-hCxBh-OJfe-wvqlxRNxh8TINOixRCF98magzAgD44Wiqjl3wzsPFNbevMkaxZQMecsrtui5sl6tYz61s2WV2oD3ymCwcOesxx96/s320/giphy+%25281%2529.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Já pořád chodím po pohovorech. Jsem otrávená, unavená, je březen, takže ani restaurace a kavárny nehledají pomoc, zkrátka a jednoduše teď nejspíš ještě chvíli nic nenajdu. Nicméně abych článek zakončila nějakou perličkou, podělím se o zážitky z pohovorů, které jsem kdy zažila. Jestli máte také nějakou perličku, podělte se, moc ráda si přečtu, na co dál si dávat pozor. A jednou snad, kdo ví, třeba najdu vysněnou práci copywritera.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h2 style="text-align: center;">
Z POHOVORŮ</h2>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<span style="text-align: left;"><br /></span></h3>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<span style="text-align: left;">Pohovor na pozici Administratvní podpora:</span></h3>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Pohovor proběhl dobře. Obě PR se na mě usmívaly, všechno vypadalo skvěle. Byly ze mě nadšené, myslely si, že s mými 10 - 12 tisíci jsem prostě blázen, vždyť mi můžou slíbit mnohem víc. A vlastně jsem jim podezřelá, proč vlastně nechci jít dělat třeba do Red Hatu. Je dobré podotknout, že tuto práci mi dohodila známá. PR si se mnou domluvily zaškolení na druhý den.</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Téhož dne večer mi přišla sms, že bohužel druhý den mají už nějaké pohovory, že se mi ozvou ohledně školení. Druhý den se nikdo neozval, ale třetí den mi volá táta a říká: "Zdeněk říkal, že jsi tu práci odmítla, proč?" Byla jsem z toho celá zkoprnělá, vždyť už jsem byla v podstatě přijatá! Okamžitě jsem zvedla telefon a zavolala do oné společnosti, že to musí být nějaký omyl. Zvedla to PR s vláčným, klidným "Prosím?" Slušně jsem pozdravila a představila se, načež mi skočila do řeči a neklidně říká "Já se omlouvám, nemám teď čas mluvit, ozvu se vám!" a hovor byl přerušen. Zkroušeně jsem volala známé, která mi to dohodila, jestli to není omyl, že jsem práci neodmítla, naopak. Ta mi na to řekla, že jestli jsem řekla, že nemám ráda "práci v ženském kolektivu, monitónní práci a chci nastoupit na vysokou," tak jsou to přesně věci, které tahle práce splňuje. Tak jsem jí to vyvrátila, že ženský kolektiv jsem neměla ráda na základní škole, monotónní prací jsem myslela monotónní práci za barem v restauraci (což jsem jim na pohovoru původně řekla) a že jsem určitě řekla, že vysokou jsem ochotná odložit pokud bych tu práci získala. </div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Za dvě hodiny mi volá PR: Dobrý den, slečno Duff! Já se omlouvám, že volám až teď, ale předaly jsme váš životopis (v češtině) generálnímu řediteli české pobočky, ten ho předal generálnímu řediteli společnosti na Kypr a ten rozhodl, že vás nemůžeme přijmout. Takže děkujeme za zájem, ale bohužel s vámi nechceme navázat spolupráci.</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Tak určitě. Díky.</div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<h3 style="text-align: center;">
Pohovor na pozici Práce na burze:</h3>
<div style="text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Tady se rovnou nebudu zdržovat nějakým popisem situace a zrovna vás odkážu na film Vlk z Wall Street. Viděli jste, jak vypadala kancelář, kde Leonardo di Caprio sledoval svoje denní výdělky? Tak přesně tam mě přijali. A já odmítla.</div>
<div style="text-align: justify;">
"A jak se umíte vyrovnat s psychicky náročnými situacemi?" "Dělám jógu..."</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<h3 style="text-align: center;">
Pohovor na pozici Support pro Síťové uživatele:</h3>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
"Tak, tady máte testy z angličtiny a tady testy z technologií. Máte na to hodinu a půl."</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
*o hodinu a půl později mojí jistoty, že jsem ty testy napsala opravdu dobře*</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
"Tak, z výsledků jsme se rozhodli, že přijmeme jen pana X, pana Y, pana Z a slečnu A. Všem ostatním děkujeme, zkusit to můžete znovu za tři měsíce."</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Celá nesvá jsem se přihlásila se slovy: "Můžu se podívat na svůj test?" načež se mi dostalo ošklivého pohledu a odpovědi "Ne." </div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Později jsem se díky známým dozvěděla, že ten test je jen formalitka, že stejně přijímají na základě praxe v životopise.</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<h3 style="text-align: center;">
Pohovor na pozici Asistentka pro vedení společnosti:</h3>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: left;">"Nechceme lidi z call center, chceme, aby nás naši pracovníci reprezentovali. No a samozřejmě kariérní růst je možný, po půl roce práce se z vás může stát finanční poradce. Ale abychom si zachovali úroveň, školíme naše lidi dobře, proto vás přijmeme jenom pět."</span></div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Ten den jsem přišla pozdě, přiznala jsem, že jsem pracovala v call centru a celkově jsem z pohovoru byla otrávená. Za dva dny:</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
"Rozhodli jsme se, že vás přijmeme." </div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
Takže jenom pět, jo?</div>
</div>
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGaPGdwJVsbSqeuSHN_LTeWSBBczKJTraw2zyZaYqNFVb8pMZmFsWReUnZNRq07ZyRWytEHPg4AqeUPz6JuRXltdz-dado7Rdx4ezAgRmMOMQ8Zwq-ggfnmpyqZZam1MbGNfthuDuWgr2d/s1600/tenor.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="153" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGaPGdwJVsbSqeuSHN_LTeWSBBczKJTraw2zyZaYqNFVb8pMZmFsWReUnZNRq07ZyRWytEHPg4AqeUPz6JuRXltdz-dado7Rdx4ezAgRmMOMQ8Zwq-ggfnmpyqZZam1MbGNfthuDuWgr2d/s320/tenor.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-8705381497493122342017-02-23T03:23:00.002-08:002023-11-10T06:54:57.556-08:00Otevřená nenávist mezi mnou a vanou!!!Aneb 10 + 1 důvod, proč naše rohová, poměrně kvalitní vana a moje alternativní metoda mytí vlasů prostě nebudou kamarádi.<br />
<br />
<u>Upozornění, pánové</u>, tento článek obsahuje pro vás sprosté slovo "menstruace". Jedná se o devítisté-třicáté-sedmé slovo v tomto článku. Děkuji za pozornost.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Alternativní metoda, o které teď píšu, je mytí si vlasů žitnou moukou. Kdo nezná, můžu ho ujistit, že taková metoda skutečně existuje, tedy dlužím malý příběh toho, jak a proč jsem ji začala používat. Než jsem s ní totiž v únoru 2016 začala, moje vlasy fungovaly přibližně podle tohoto harmonogramu:<br />
<br />
<b>15.2. 16:00</b> - Vlasy umyté trojitou vrstvou šamponu, kdy jsem si během držení vrstvy šamponu na vlasech vyčistila zuby, abych zabila čas během vstřebávání.<br />
<b>16.2. 10:00</b> - Vstávám a vlasy už vykazují první stopy mastnoty.<br />
<b>16.2. 16:00</b> - Nemůžu mezi lidi a nenávidím své ultrajemné vlasy.<br />
<b>16.2. 16:10</b> - Umývám vlasy a místo čisté vody mi do vany teče černá břečka, jak kdybych si vlasy nemyla týden!<br />
<br />
Silvestr roku 2015 se totiž táhl ve stylu přespávání na chatě, což bylo mimochodem super!<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2ZUPsNlD5sD4yLpTRM__EjBsKPgfhnb-xH0h9Y7R1lOTIgAuHk2uXsjIWqnQXD5Sf-mX66T1z2U8Le0celLl4Z7oAS6q1MlRAN5MfrtX6SjMhBdYlmLpl18OKuc1fPDvdRC0rjU65aCDFJMxEZaozODVDnPgw820lSmJ5T1RqW4_1RbcZbiaRxE6s3IXE/s2976/IMG_20151230_162303.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1664" data-original-width="2976" height="179" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2ZUPsNlD5sD4yLpTRM__EjBsKPgfhnb-xH0h9Y7R1lOTIgAuHk2uXsjIWqnQXD5Sf-mX66T1z2U8Le0celLl4Z7oAS6q1MlRAN5MfrtX6SjMhBdYlmLpl18OKuc1fPDvdRC0rjU65aCDFJMxEZaozODVDnPgw820lSmJ5T1RqW4_1RbcZbiaRxE6s3IXE/s320/IMG_20151230_162303.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div><div style="text-align: left;">
A i když to na fotce není vidět, už ten druhý den jsem měla vlasy částečně mastné a už se na mě mí spolu-slavící přátelé dívali s poněkud smířlivým výrazem na tváři.</div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Dalšího dne jsme už všichni měli vlasy jak kdybychom byli všichni měsíc na pustém ostrově, jen třetí slečna pořád vypadala, jak kdyby ve vlasech měla instantní Shauma efekt. Samozřejmě jsme se zvědavě ptaly, jak toho docílila a ona se s námi podělila o pojem "nopoo metoda" (tedy, ona se s námi vlastně nepodělila jen o ten pojem, ten jsem si pak vygooglila, ale jen díky ní (no, vlastně ho vygooglil můj spolubydlící, ale o tom až později)). Samozřejmě jsme byly nadšené a obě odkývali, jak to taky vyzkoušíme a její skeptický výraz jsme nechávaly být. Vždyť my přece taky budeme umývat vlasy moukou!!!</div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Jenže jakmile přijedete domů a dostanete do ruky obyčejný šampon, vlastně vás to ani tak moc neobtěžuje se každý den nahnout nad sprchu a opláchnout si vlasy, zvlášť po obdržení informace, že při mytí žitnou moukou budete mít první tři týdny hlavu mastnou permanentně. Věřte, že najdete miliardu důvodů, proč <i>teď</i> zrovna <i>není</i> doba pro to mít tři týdny mastnou hlavu.</div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Vyřešil to až můj tehdejší spolubydlící a můj nejlepší kamarád Tomáš - začal si tím hlavu mýt sám. A i když byl nadmíru spokojený, neukecal mě, abych to zkusila, protože já "mám vlasy dlouhé a tak bych měla mastnou hlavu".</div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Jak se v angličtině říká "long story short", tedy ve zkratce - v únoru mi vrazil mouku do ruky a donutil mě umýt si hlavu moukou a změnit tak částečně svůj život...<br />
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: center;"><br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A díky používání během prvních tří týdnů se to dokonce obešlo i bez stavu třítýdenní pánvičky po smažení řízků, protože jsem použila (podržte se) jablečný ocet! takže pokud byste, děti, toto někdy chtěly zkoušet doma, určitě doporučuju si po každém umytí vlasů ještě opláchnout vlasy troškou jablečného octa smíchaného s vodou. Tradá hujdá a vlasy mi bez mytí vydrží i čtyři dny! (Někomu i týden, když se mu předtím nemastily každých 24 hodin.)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
A teď už k tomu, co tak strašně nenávidím na </h3>
<h2 style="clear: both; text-align: center;">
používání mouky!</h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>1. Protože příprava na umytí vlasů je jak čekání na Godota!</b></div>
<blockquote class="tr_bq" style="clear: both; text-align: left;">
Pokud se chystáte mýt si vlasy žitnou moukou, vyhraďte si pro tento akt minimálně půl hodiny. Protože nasypat mouku do skleničky, najít pro vás ideální poměr vody a mouky, rozmíchat a pak nanášet poctivě na každý koutek hlavy je jak nalívat nějaké pití přesně po čárku - po týdnech cviku to máte v rukách, ale první dny neustále přeléváte, nebo to necháváte pod míru, protože na to prostě nemáte nervy.</blockquote>
<b><br /></b>
<b>2. Protože kdykoli si trošku výsledné hmoty vezmete do ruky...</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
...připadáte si jak kdybyste sáhli do záchoda, když máte průjem. Bohužel, je to tak. Výsledná hmota má naštěstí šedavou barvu, i tak se ale často řídíte motem "nedívej se dolů". A co teprve ta mazlavost, když se to snažíte vmísit opravdu všude... Mhm...</blockquote>
<br />
<b>3. Protože kdykoli vylezete z vany, ještě třikrát se vrátíte.</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
To když maminka, následně babička, přítel, tatínek, tatínkova přítelkyně, sestra a pak i pes přijdou po vaší koupeli a naprosto nevybíravě vás upozorní, že jste ve vaně nechali zbytky mouky a ať to po sobě jdete laskavě uklidit. A nezáleží, jak moc si dáváte pozor, ty zrníčka, nebo hrudky mouky tam prostě budou. Vždycky.</blockquote>
<b><br /></b>
<b>4. Protože jednou za měsíc už se koupete ve vlastní špíně.</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
Protože vám neodtéká voda ve vaně. Dokud nepoužijete kyselinu, kterou nalijete přímo do odpadu, nebo ty spletence vlasů slepených tunou mouky prostě musíte vytahat ručně. A že je toho fakt hodně. A někdy to i smrdí...</blockquote>
<b><br /></b>
<b>5. Protože si mouku nemůžete předpřipravit.</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
Opravdu ne. Protože víte, co dělá voda s moukou po 12 hodinách? Kvasí. A vsaďte se, že takový smrad jste ještě nezažili. Takže vás prostě ta zdlouhavá příprava na operaci zvanou "mytí vlasů" čeká všude.</blockquote>
<b><br /></b>
<b>6. Protože máte rohovou vanu.</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
Když máte sprchu na stání, je to značka ideál. Předkloníte se, takže vám voda stéká po těle, ale ne po vlasech. Čili vaše tělo zůstává v teple a bezpečí vroucí vody, zatímco vy nanášíte deset minut mouku na všechna temná zákoutí vašich vlasů (všechna objevíte až když se mytí vlasů skutečně změní na operaci). No a když si ji z vlasů smýváte, mouka steče svorně až dolů na podlahu a nezachytává se vám o ramena, břicho, stehna, nebo suchou podlahu, jako se to děje ve vaně, kde prostě musíte sedět. </blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
</blockquote>
<b><br /></b>
<b>7. Protože jsem žena.</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
Tady ani není třeba delšího komentáře, Menstruace a žitná mouka společně v jedné sprše ještě jdou přežít, ale v jedné vaně? To nechce nikdo. Ani zažít, ani vidět.</blockquote>
<br />
<b> 8. Protože existuje otázka: "Jaký používáš šampón?"</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
A jakmile ji někdo položí, prostě víte, že není cesty zpět. Buď zalžete, anebo budete složitě vysvětlovat pojmy nopoo, metoda, žitná i mouka, protože vám zkrátka nikdo neuvěří, že si myjete hlavu žitnou moukou. A nejlépe pak ještě vysvětlit, že existují tři nopoo metody, protože každého zajímají detaily a podrobnosti. A víte co? Používám kaktusový šampon. Smiřte se s tím.</blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC915XG8nMSNjecUOOoQOqRvpBPP9CLsyDLDy4nxlocTBoD9jzVb59qlS5n1IDIiADbLeOjRcbzf_-C49yWS-HcjI7BSA8sib7vU9b_4ZXk-LdVSYhN7JwK97svy9FtrgzTp8OaFyCLW0J/s1600/9f34nhzarx.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="123" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC915XG8nMSNjecUOOoQOqRvpBPP9CLsyDLDy4nxlocTBoD9jzVb59qlS5n1IDIiADbLeOjRcbzf_-C49yWS-HcjI7BSA8sib7vU9b_4ZXk-LdVSYhN7JwK97svy9FtrgzTp8OaFyCLW0J/s200/9f34nhzarx.gif" width="200" /></a></div>
<br />
<br />
<b>9. Protože nikdy nevíte, jakou část těla mýt první.</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
Tak mám si nejdřív umýt vlasy, nebo tělo? Když si začnu mýt vlasy, bude mi zima na nohy. Když začnu tělem, bude mi zima na tělo po dobu mytí vlasů. Když si sednu do vany, budu sice v teple, ale ta mouka bude všude... Takže nohy dovnitř, zůstat stát, opláchnout nohy, vlasy, sevřít sprchu mezi nohama, nanést mouku, nechat působit, opláchnout mouku, celý proces zopakovat a pak si teprve umýt zbytek těla... Značka ideál, hm!
</blockquote>
<b><br /></b>
<b>10. Protože každému vaše vlasy voní jinak.</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
Když používáte šampon a máte na něm nakreslené mango, můžete přijít kamkoli chcete a všude vám pochválí, že vaše vlasy voní exoticky a modří už vědí, že vám z vlasů voní mango. Při používání mouky totiž vaše vlasy voní každému jinak, pokud vůbec. Babičce voní jako těsto, máma z nich necítí vůbec, táta nepostřehl změnu a přítel tvrdí, že voníte jako pečínka... Haló! Lidi! </blockquote>
<br />
<b>Bonusový +1 důvod: </b><br />
<span style="font-size: x-small;"><i>Protože i když máte deset dobrých důvodů, proč si vlasy nemýt žitnou moukou, najde se na každý důvod deset důvodů, proč v tom pokračovat. Vlasy jsou zdravější, živější, vydrží déle nemastné, nechytá se do nich tolik pachu, nemáte lupy, rychleji rostou a tak dále a tak dále. Mohla bych pokračovat, ale když ony jsou to všechno jen moje vlastní pocity, dojmy a reakce. Každý člověk to má individuální a to je právě ten jedenáctý důvod:</i></span><br />
<blockquote class="tr_bq">
Protože i když napíšete úžasně obsáhlý článek o tom, jak super je mýt si vlasy žitnou moukou, každému to udělá s vlasy něco jiného. Někomu to nepomůže, třeba naopak. Já než zjistila, jak si vlasy dobře umýt žitnou moukou, chodila jsem půl roku s polo-mastnou hlavou (nikdo vám neřekne, že ji máte mastnou, nikdo se na vás nedívá, ale když se na to zeptáte, každý vám odsouhlasí, že je mastná).</blockquote>
<br />
<i>A takhle vypadám po roce zdárného mytí žitnou moukou. Moje vlasy se mají dobře a já s nimi.</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_OXWU0GUdXMTaSbEeBQ-DiwgwUQ_qksAyGyNyS6a22xuXOAbqJRJqf4iQF_iYRQo6YCEU4jFhd1SGHXDvq17i9XROlXIL9s7lnuXw3qY5VvRah2mGLe0TUyr8OjV91PbOaz2ruAmo-VFQzwuxid8SaZwbyUl1UvUnDA7fXwu19OeHp0Ua1ckyZ_PySky2/s876/19388582_1803508789665802_3883397540858743121_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="876" data-original-width="526" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_OXWU0GUdXMTaSbEeBQ-DiwgwUQ_qksAyGyNyS6a22xuXOAbqJRJqf4iQF_iYRQo6YCEU4jFhd1SGHXDvq17i9XROlXIL9s7lnuXw3qY5VvRah2mGLe0TUyr8OjV91PbOaz2ruAmo-VFQzwuxid8SaZwbyUl1UvUnDA7fXwu19OeHp0Ua1ckyZ_PySky2/s320/19388582_1803508789665802_3883397540858743121_o.jpg" width="192" /></a></div>
<b><br /></b>
<b>Máte taky nějaký speciální akt, který někomu dlouhé hodiny vysvětlujete? </b>Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-15931493523165367682017-02-16T11:02:00.004-08:002017-02-17T07:34:12.307-08:00Není sen jako Sen<blockquote class="tr_bq">
<i>„Někteří lidé vidí věci takové jaké jsou, a ptají se: Proč? Já raději sním o věcech, které nikdy neexistovaly a ptám se: Proč ne?“</i><br />
<div style="text-align: right;">
<i>George Bernard Shaw</i></div>
</blockquote>
<div>
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes se mi při usínání podařilo pochopit, jak se vlastně v mozku zrodí sen, který se nám zdá přes noc. Před usínáním jsem si totiž představovala náplň jednoho seriálu (em, anime to bylo, no). A postupně, jak jsem usínala a moje mysl se uvolňovala, bez mé vědomé příčiny se v té představě věci začaly měnit a já vlastně sama byla zvědavá, jak to bude pokračovat. </div>
<div style="text-align: justify;">
A najednou jsem byla vzhůru a věděla jsem jen, že se mi to všechno zdálo.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEVYfvEeLzUQrBqeJICouZohYvuzMbSR7dv_Iq2zITLbdRm3ctpAoFVy6515mQiwGK6s5nnB3lMORbpyKe_Q9fV_1VmwXNoSEjp-zKbOTMoXhgskp1Jh8li8cAQiebBDRHUVDaidyPp_O0/s1600/2b6c01075a724d2ea724b5cfb9a54750.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEVYfvEeLzUQrBqeJICouZohYvuzMbSR7dv_Iq2zITLbdRm3ctpAoFVy6515mQiwGK6s5nnB3lMORbpyKe_Q9fV_1VmwXNoSEjp-zKbOTMoXhgskp1Jh8li8cAQiebBDRHUVDaidyPp_O0/s200/2b6c01075a724d2ea724b5cfb9a54750.gif" width="200" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem objevila jednu z těch větších záhad, která mě v životě zužovala (však víte, máte takové ty záhady, které vás napadnou, ale vlastně vás ani nezajímají, ty záhady, které vás sžírají zevnitř a nakonec si na ně uděláte prostě vlastní názor (jako třeba chemtrail v mém případě) a ten třetí typ - tedy přemýšlíte nad tím, ale nepotřebujete vědět odpověď, takže otázka zůstává filozoficky neuzavřená.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A celá tahle příhoda mě donutila zamyslet se nad tím, jak vlastně v člověku vznikají sny životní. Ty sny, které chceme naplnit a chceme je proměnit v realitu. Ty sny, které má každý z nás jiné. Ty sny, které se zrodí třeba z úplně maličkého gesta a pak přerostou vše, co si kdo jen dokáže představit. Cítíte to? Cítíte svoji životní touhu? Co chcete být nebo dokázat a kde? Ta přesně tyhle hluboké sny, které jsou vytvořeny naší osobností. Já netoužím být modelkou, ani jezdit závodně s rychlými auty a jiní zase nechtějí hrát ve filmech, nebo psát knihy. A někdo nechce být slavný, jiný zase nechce žít v průměrných životních podmínkách. (Achjo, zase začínám být hlubokomyslná jak Mariánský příkop.)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No každopádně, otázka zní: Odkud se berou tyhle sny? Kde se vlastně vytvoří to zrnko a kdo o něj pečuje? Máme uvnitř sebe vlastního Malého prince, který se o to zrníčko stará?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>A jaký je váš Sen?</i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="113" src="https://www.youtube.com/embed/LRP8d7hhpoQ?rel=0&showinfo=0" width="200"></iframe>
</div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-11645455331692243862017-02-12T07:32:00.000-08:002017-02-12T07:32:19.513-08:00Jak odhalit svoji pravou tvář ve dvou krocích<div style="text-align: justify;">
Už dlouho mám opodstatněné podezření, že ve svém těle existuju víckrát než jednou. Co mě vede k tomuto názoru? Inu... Protože každý člověk podle mě neexistuje "méněkrát" než dvakrát.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsWR8sqDpFYr7vTMfdM9HEpAzYlAOvPoynjM9bjS5xqESmw-ZOZv4ItGV40nueHXLn2efuC_9l9iMcw0k0MqPiffPfnCN-NIMRA1fQ0VnzgvmbebJRmXMmZjUYZc4R2kGmWW6w2AZvmnnl/s1600/1373663584a102.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsWR8sqDpFYr7vTMfdM9HEpAzYlAOvPoynjM9bjS5xqESmw-ZOZv4ItGV40nueHXLn2efuC_9l9iMcw0k0MqPiffPfnCN-NIMRA1fQ0VnzgvmbebJRmXMmZjUYZc4R2kGmWW6w2AZvmnnl/s320/1373663584a102.gif" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
A vlastně abych se přiznala, sedím a hluboce přemýšlím, že bych do svého "zápisníku ze všedních dní" mohla napsat i o něčem jiném, než o sobě. Tedy zdá se to býti poněkud egocentrické. A nejspíš asi i je. Protože jak už jsem říkala, v hloubi duše (někteří ne až tak hluboko a jiní na konci uvnitř vaginy Alexis Texas (tedy opravdu hluboko)) chce každý blogger být strašně slavný, nejlépe prostřednictvím svého blogu. A to jest jedna z mnoha těch tváří.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pro tu skutečně pravou tvář se ale musíme vypravit do minulosti, konkrétně 36 hodin zpět. To jsem totiž ve čtyři ráno zamávala všem šátečkem a šla spinkat, netuše že udělám nejspíš nový světový rekord! (Dobře, nebyl ani světový, dokonce ani celorepublikový, troufnu si tvrdit že ani meziměstský a vlastně ho pokořila i ta jediná osoba, co se mnou je v místnosti... Ale prostě, chápete, co se snažím říct! Bylo to hustý!)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je dobré vědět, že jsem se svým standardem nevyspala několik měsíců a to nejspíš od srpna, kdy jsem odjela na nějaký ten pátek dělat servírku do Špindlerova mlýna. Moje rada zní - nedělejte to! Ale zpět k mému rekordu. Několik měsíců jsem se kvalitně nevyspala - protože stres, stereotyp a všechny další možná ho_na, která nám ubírají z kvality tolik touženého spánku.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVJ-vy_McUmUWKsoAFZW3d86OkI4bLSBPVK-BoCzpaK-SLf6pdJDzVUW2NnlbwtxNj3C6X1oU_Qs7OBmTTq2Gmmiw-R6Q5jf0fCSQSokm7mNMBCXLFwwY_CKYupYMpA_UxggLQQEAu-jmy/s1600/tumblr_mqo9vj6f2x1sppmago1_400.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 0em; margin-left: 0em; text-align: justify;"><img border="0" height="100" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVJ-vy_McUmUWKsoAFZW3d86OkI4bLSBPVK-BoCzpaK-SLf6pdJDzVUW2NnlbwtxNj3C6X1oU_Qs7OBmTTq2Gmmiw-R6Q5jf0fCSQSokm7mNMBCXLFwwY_CKYupYMpA_UxggLQQEAu-jmy/s200/tumblr_mqo9vj6f2x1sppmago1_400.gif" width="150" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
No a přišel 11. únor a s ním všechno to, co mi chybělo - začala jsem totiž konečně znovuobjevovat své zoufale zešpindlerované já (to jest synonymum něčeho takového (viz. napravo)), přišla ta skutečná očista. Protože jsem usnula ve 4:00 ráno a probudila se v 23:00 téhož dne. Načež jsem strávila vysněný den v posteli vedle svého milovaného (následovaly hádky o to, kdo udělá snídani, kafe a tak. A hádejte, kdo vyhrál? Vagina!) No a abych přiblížila, jak to dopadlo, 12 hodin jsme sledovali anime jménem Naruto (pro znalce konkrétně Shippuden 130+ (jak umře jedna z těch supr postav 😭 (jé, ono to umí smajlíky!!!)) a pak? Jsme usnuli... Kdo spí 18 hodin a pak po 12 spí další 4?! Inu...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A abych byla upřímná, cítím se skvěle a nevím, proč! Měla bych být strašně přespaná a protivná a rozbolavělá, ale nejsem!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže moudro zní: Pokud někdy ucítíte skrytou reinkarnaci Šípkové Růženky, nebraňte se. To jenom vaše tělo volá o pomoc a říká: "Pojď, jebeme na všechno alespoň 18 hodin!"</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="113" src="https://www.youtube.com/embed/63yrHdkqAvM?rel=0&showinfo=0" width="200"></iframe>
<br />
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-77409351948121131722017-02-10T18:55:00.001-08:002017-02-12T07:32:36.499-08:00Život s cholerikem<div style="text-align: justify;">
Společná domácnost s mužem vašich snů přináší různá úskalí - třeba naučit se sžít v jednopokojovém bytě (garsonka, že?) a tedy ignorovat všechny jeho mušky. Třeba hlasitost při hraní multiplayerových her...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Dámy, které s takovým mužem provozují partnerský vztah, se teď soucitně usmály a udělaly si kávu, aby se svorně smály smíchem zkušených.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHndJzCTSEnDR51AVIDXFjNzP0kLK8u87Ve1ibclOKP46qkGEuEk5Lk2h8RcwoZ5BJ5hKh2gMZGVEfMZDF_2m1BDCD7ZYzXmuE5UKFIkLRpif1Q-kFOt_R5irUc8NWA-akcWKRG9rK5gRH/s1600/1372545328a88.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="178" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHndJzCTSEnDR51AVIDXFjNzP0kLK8u87Ve1ibclOKP46qkGEuEk5Lk2h8RcwoZ5BJ5hKh2gMZGVEfMZDF_2m1BDCD7ZYzXmuE5UKFIkLRpif1Q-kFOt_R5irUc8NWA-akcWKRG9rK5gRH/s320/1372545328a88.gif" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Nejdříve všechny čtenáře uvedu do situace - můj přítel je hráč. Jeho nejoblíbenějšími hrami jsou WoW (World of Warcraft) a WoT (World of Tanks). Ale co spolu bydlíme, tak naneštěstí právě ty nešťastné tanky. Jen pro vysvětlení - v této hře jde o to, že dotyčný hraje cirka 15 minut dlouhou hru, kde má za úkol v podstatě vystřílet soupeřův tým, ale svůj tým si nemůže sestavit - tedy náhodně se vám generují soupeři i spoluhráči.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Když už jsem uvedla problematiku, přesunu se rovnou do chvíle, kdy můj chlap zapne hru. Spokojený úsměv, hrníček kávy a myš v ruce už věstí, že se nechystá nic dobrého. "Dám si jen pár her, dneska to bude v klidu," slibuje usměvavě a sám tomu věří natolik, že tomu taky věříte. Asi pět minut. Pak totiž začíná ten masakr, kdy se mu vygeneruje první tým a on nazná, že je to banda č... Já nechci být sprostá, teď ne. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
V takovou chvíli cholerický přítel, poté co zachytil vaše zbystření a nenápadnou stavbu bytelného bunkru, nahodí mírně nervózní, dle něho konejšivý úsměv a říká "v pohodě, neboj." Ha, naivka ta, která tomu věří... Uplyne 25 vteřin do začátku hry, srdce máte níž v kalhotách, než kdybyste viseli za dva prsty z útesu a tiše, jako myška odstraňujete z dosahu vše rozbitné a klestíte cestu do vedlejší místnosti.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Protože hra začala a pro mě začaly takové malé domácí hunger games (google.com -> hunger games). Ihned v první vteřině se dozvíte milion sprostých přívlastků na hráče, který z toho má nejspíš srandu a začal jezdit dokolečka. A tím to jen začalo. Nedej bože že slyšíte zvuk, který značí, že vašeho milovaného někdo zasáhl. To se totiž probouzí Hulk (viz. gif nahoře) a létají kolem vás věci ze stolu a písmenka z klávesnice, v případě úmrtí Hulk, který ještě deset minut zpátky byl vašim přítelem, odchází do vedlejší místnosti, kde křičí, bouchá do všeho co má potenciál přežít a za deset vteřin se vrací, aby vám vysvětlil, jaký k... Dobře, už budu sprostá. Jaký ko_ot to byl a co udělal.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Jednoznačně nejhorší na tom je, že poznáte, kdy to přijde. Ať už podle zvuků, ať už podle hysterického smíchu, nebo podle jeho konstatování. A když to skončí? Otevře statistiky a vy chápete, že hra vlastně dopadla v summa summaru dobře a že se vlastně vztekal úplně zbytečně, protože jeho statistiky neutrpěly žádnou škodu... A v tu chvíli byste se nejradši proměnili v Hulka vy, jenže tady nastává problém číslo dvě:</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<u><br /></u></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<u><b>NIKDY</b> se nesnažte hádat se s cholerikem, nebo mu udělat scénu. Umřete krutou smrtí.</u></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
A pokud je váš cholerik nekontaktní jako ten můj, přinejmenším budete mít pocit křivdy, ale budete vědět, že nemůžete vůbec nic. A tak začnete umývat nádobí/skládat prádlo/číst si knížku/vyjídat ledničku (nehodící se škrtněte) a v očích máte slzy bezmoci, které (pokud budou zahlédnuty) vyústí k po-hádkovému sexu. Jo, napsala jsem to, sorry jako (google.com -> Andrej Babiš).</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-18049322912902158852017-02-10T06:44:00.003-08:002017-02-12T07:32:49.230-08:00Tisíc a jeden důvod proč se nenávidím<div style="text-align: justify;">
Domčo, máš inspiraci! Pojď napsat článek! Dobře... A co kdybych to pojmenovala: "Jsem urejpaná mrcha, která všem kafrá do toho, co dělají a má pocit, že je nejšikovnější?" A inspirace odpověděla: "Nechci ti do toho kecat, ale nebude to moc dlouhý?"</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To je totiž můj velký osobní problém, se kterým se nemůžu za boha vypořádat a to ten, že "chci být všem nápomocná a dát jim nezaujatý pohled na věc". Jestli je něco fakt blbý nápad a v životě byste to neměli dělat bez písemného svolení je "objektivní názor". Vážně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kdysi dávno se mi stalo, že kamarádka udělala video a já jen do komentáře poznamenala: "moc pěkné video, jen příště pozor, ten světlemodrý text na tom bílém pozadí trošku zaniká a není moc vidět. Ale jak jsem říkala, moc hezké video, slzičku jsem zatlačila! :)" Kamarádka to ale za objektivní názor nevzala, na komentář mi odpověděla "Když chceš, tak ho vidíš!" a do zprávy mi poslala nelítostnou zprávu o tom, ať si video zkusím vytvořit sama! Tak jsem jí odepsala, ať si políbí řiť, poslala jí svoje tehdy nejlepší video a další dva měsíce jsme spolu v krvelačné dívčí válce naprosto krutě a nelítostně nemluvily. Tak a máš to! (řekly si obě)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Není zkrátka typ osobnosti jako typ osobnosti a když jste naprosto dokonalý umělec (který se dvakrát po sobě nedostal na JAMU, ehm, ehm), tak zkrátka a jednoduše víte, jak to má vypadat!!!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a dnes přes noc můj přítel tvořil v programu (ve kterém jsem dělala maturitní projekt) "intro" pro svoje videa na kanále (protože je to jeden z těch méně známých jútubrú), udělal krásný 3D model loga, textu a animace a svorně mi to ukázal...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"No a tady bys mohl o dvě setiny posunout, než se rozsvítí ta červená. Ten odlesk by mohl jít odsud sem, ne odtamtud tam a pokud můžeš oddělat ten odlesk... Hele, možná tu červenou posuň zpátky, jak jsi to měl." A pak přidal zvuky...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwJ1CCnkjoj4g8ROX6vDdw-WvTsh63Le7kcI7bLAkrxbJAYeRNAn-mR9wUhUt5Ee6U5slKka8CJYADDzhX1q3-wPGyODOs_UDuuTi8LgZKw5hrXUOXuWcO8cbUMTu7ska3P6zv1O-rKFax/s1600/tumblr_msde2dFoYQ1qa7ubto1_500.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="160" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwJ1CCnkjoj4g8ROX6vDdw-WvTsh63Le7kcI7bLAkrxbJAYeRNAn-mR9wUhUt5Ee6U5slKka8CJYADDzhX1q3-wPGyODOs_UDuuTi8LgZKw5hrXUOXuWcO8cbUMTu7ska3P6zv1O-rKFax/s320/tumblr_msde2dFoYQ1qa7ubto1_500.gif" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Inu, někdy se divím, proč každý člověk, který se se mnou seznámí, potřebuje čas aby si na mě zvykl. Žádný dobrý kamarád, kterého mám, se se mnou od začátku nebavil jakoby nic, každý jednotlivec mého okruhu blízkých přátel si na mě zvykal alespoň měsíc (jeden hodně blízký dokonce čtyři roky). I tak ale nechápu proč si někdo na tak úžasnou, přesto ale něžnou a plachou milující bytost musí zvykat? ("Protože jsi bestie z pekel!" ozvalo se svědomí. Svědomí? Škubni si! Vazem!)</div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-85041390507475914032017-02-07T14:45:00.001-08:002017-02-12T07:33:25.355-08:00Nový blog... Pane bože!!!!<div style="text-align: justify;">
Víte, v čem je potíž při založení nového blogu? Úplně ve všem...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Mám-li být konkrétní, potíž nastává už u vymýšlení domény. Máte ideu, o čem chcete psát, už se vidíte s kafíčkem u počítače, jak ťukáte svá moudra do klávesnice a ta je pomocí elektronů přenáší na obrazovku a úplně přesně víte, jak to celé bude vlastně vypadat, Ale při registraci začíná to pravé peklo, protože po zaškrtnutí položky "free hosting" na vás web svorně vyblije: "Napište svoji novou adresu: ______.vymyslitoted.hned". "Promiňte, ale jména: blog-jen-tak, blog-domci, denicek-spisovatelky, chuck-norris-see-you i kshailuhdihu jsou už zabrané. Vymyslete si prosím něco jiného." Už jste někdy ukazovali na monitor vztyčený prostředníček? Já jo, heč!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když už tedy se zavřenýma očima čelem namlátíte do klávesnice sled náhodných písmenek a hosting vám oznámí, že toto je volné a můžete to použít, začíná fáze dvě - tedy nastavení vzhledu. Ani nebudu zmiňovat, jak otřesné bývají přednastavené vzhledy a jak mockrát bývá použitý ten jediný hezký. Raději rovnou přeskočím na tu část, kde si otevřete třeba malování a vytvoříte si nějaký náhodný první vzhled a nakonec otevřete největší peklo na světě "html/css editor". Nu což, říkám si a svorně hledám řádek s barvou pozadí, nebo obrázek pozadí, poněvadž mám přece maturitu z "ajtý" a tak se v té změti písmenek, čísel a ASCII znaků vyznám. Omyl. Když se vám to po třech hodinách rozbije, protože jste vymazali jeden odstavec, vzdáváte to, necháváte standardní vzhled a ještě dva dny se nenávidíte za svoji slaboduchost a proklínáte učitele na střední, že vás nechali udělat maturitu (i když... To je taky moc pěkná historka).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když tedy po týdnu vzdáte práci a máte nějaký základní vzhled, přichází nejhorší část programu. První článek.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jelikož nejste "jútuber" a nemůžete použít otřepanou frázi "čau lidi", protože by to prostě nikdo neotevřel, sedíte zdrceně už nad šestým kafíčkem, s kruhy pod očima koukáte do monitoru a se slzami na tvářích už třetí den přemýšlíte, jak začít.</div>
<br />
<br />
<ul>
<li style="text-align: justify;">Vítám vás na svém novém blogu? </li>
<ul>
<li style="text-align: justify;">Ne, to je blbý, otřepaný.</li>
</ul>
<li style="text-align: justify;">První článek na mém blogu. </li>
<ul>
<li style="text-align: justify;">Ježiši, blbko! Vypusť z první věty slovo "blog", prosím!</li>
</ul>
<li style="text-align: justify;">Nejlepší první článek!</li>
<ul>
<li style="text-align: justify;">Tomu sama nevěříš!</li>
</ul>
<li style="text-align: justify;">Opravdu dlouho jsem vymýšlela, co sem napsat a nic jsem nevymyslela...</li>
<ul>
<li style="text-align: justify;">Bingo...</li>
</ul>
</ul>
<div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a poslední, ne až tak hrozný bod - bude to někdo číst? Sami sebe přesvědčujete, že tohle přece nepíšete pro někoho, ale pro sebe! Jenomže... Pravda je taková, že bloggerky píší blog v tajné touze, že si jich všimne nějaký úžasný vydavatel nebo podnikatel a objeví v nich jejich psací potenciál. A bez okolků jim nabídne smlouvu na vydání knihy, protože - my všechny přece píšeme úžasně a bezchybně. A vůbec si svoje články neprojíždím wordem, abych se neztrapnila veřejně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A vůbec, agente! Píšu úžasně, vidíš?!</div>
Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7008279204207703694.post-30586252927771045412017-01-21T18:17:00.002-08:002017-02-08T14:56:51.649-08:00Nic tu není!Pokud čtete tento článek a jiný tu není, znamená to, že jsem pro tuto rubriku ještě nic nenapsala. Zkuste to jinde.Lexhttp://www.blogger.com/profile/01132771069511296702noreply@blogger.com0